Zvláště
Zvláště, zvlášť; zastr. vzláště, vzlášti, zvlášti, vzlášče, zvlášče (Arch. III. 9., Ž. wit. Ct. Vláščí), zvlásti; v ob. mluvě: zláště = na různo, o sobě, soukromí, sám pro sebe, beson- ders, getrennt, eigens. Každé z. odložiti. V. Každému zvláštie dal něco mimo jiné. Št. Ř. 83. Dali ho zvlášť (do vězení). Us. Dhn. Chce, aby se mu něco zvlášť malovalo, er möchte gern eine Extrawurst; Ve všem a v každém zvlášť. Us. Dch. Všichni i jeden každý zvlášť. 1579. Krmiž každého zvlášti. Výb. II. 30. A my k jeho žádosti každý zvláště přišel; Jakož o tom doleji svědě- ctvie každé zvláště okazuje; Činila jim kaž- dému zvlaštie poručenstvie některé za zdra- vého života a druhé na smrtelné posteli. NB. Tč. 11., 196. Každému a zvlaště té panně; Každý zvlášť přísahali. Půh. II.627., 628. Mužie chodili sú zvláště a ženy zvláště i na hody i s hodóv nábožně. Hus II. 29. Nebo jakož zvláště každú osobu Bohem a pánem vyznávati pravda viery kresťanské nás nutí. Št. Kn. š. 14., Kom. — Zvláště = tím více, hlavně, besonders, vorzüglich, Haupt- sächlich, zumal, vernehmlich, insbesondere. To zvláštie příslušie Bohu. Št. Ř. 83. a. Zvlášti sě matka vzradova. Hr. rk. 205. Vězemi se město ozdobuje, zvláště když jsou zděné. Kom. To se děje z. proto. D. Z. dobrý. Us. Z. vítaný, hoch willkommen; Zboží z. výborné, Hochprima. Dch. Pane švagre můj zvláště milý. Žer. 339. Obě straně na svědomí se odvolali zvlášč na toho hospodáře i na jiné dobré lidi, kteříž jsú v ty chvíle při tom byli; Z Lučan a žvlášče z Veselice. NB. Tč. 107., Půh. I. 151. Z toho ze všeho, což ma a zvlášče z nadbytku; Tu jí nekteré listy vrátil a druhých nevrátil, zvláště nevrátil jí jednoho listu na 15 hr.; I s lesy a zvláště s lesy v Pateřině; A zvlaště biskupuov ponechali až do prvního senmu (sněmu). Půh. I. 155., II. 156., 495., 598. Aby člověk v některý čas zvláště ctil svého pána Boha; Neděle jest den zvláště boží; Přetrženie v řeči a zvláště v mysli hyzdí modlitbu. Hus I. 111., 113., 311. — Z. u tu vz Tu. Cf. Zvláštně.