Dobrota
Dobrota = dokonalosť. Hom. opat. 152. b. 7. D. dříví, půdy, uhlí, usně, Šp., staviva, Us. Pdl., rudy. CJB. Drahá perla svej d-ty nepožičá tebe (tobě). Glč. II. 107. D-ty móž přibyti i ubyti. Št. Kn. š. 42. D. kúpe. Ib. 173. — D. = náchylnosť k dobrému. Sš. II. 63. — D. = dobrotivosť atd., bonitas. Gh. Do jeho d-ty bych to řekla (jak je dobrý, řekla bych, že to učinil a p.). Us. Vk. Pro svoju d-tu přišli mnozí ludé časem na velikú psotu. Mor. Tč. Pre svoju d-tu vyndeš na psotu. Lipa I. 56. D. božie. Št. Kn. š. 30. (33.). O d-to tvá k nám božská. Hus III. 262. D. bez rozumu pusta. Lpř., Bž. Dobrosť stvořitele poznali. Hus I. 83. On je plný pytel d-ty. Sml. D. srdce jímá, násilím se nie neujímá. Lpř. D. dobrotivosťú odplaliť sa míní. Glč. II. 212. — D. = dobrá zvláštnosť člověka. Helena, vzor ženské d-ty. Koll. I. 303. V d-tě setrvávej a ustupuj zlému. Slov. Tč. — D. = dobré. Ten kluk nedělá d-tu. Us. Dch., Sk. To by nedělalo d-tu. Us. Deh. Di po d-tě. Vz Dobrosť. Brt. Řekl to po d-tě (po dobrém). Us. Vk. — D. = porovnání. Přišel se mnú na d-tu o hranice a o staré cesty. Půh. II. 400. — D , y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.