Zvolání
Zvolání, n., der Ruf, Auf-, Zuruf, Ausruf. Ó milý Bože! Volba z-ním, die Wahl durch Akklamation. J. tr. — Z., figura oratoria. Kom. Při zvoláních a otázkách klade se na pohled nezávislá věta uvedená slovci: že, žeť, žeť pak, že bych. Že jsem to udělal! Žeť pak jsem to udělal! Že bych to by! učinil? Kos. Při z. radostném, bolestném, divícím se, horšícím se atd. klade se nom. aneb genitiv. Ó já bídný člověk, jak jsem nešťasten! Ó té nešlechetnosti! Ó muže nikdy dosti nechváleného, jako zrcadlo se stkvějí- cího! Žal. 111. O tej drahé velebnosti! Smil v. 145. Věčný, milý Bože! toho mého těž- kého hoře! St. skl. V. 120. Ó žel radosti, ó žel žalosti! Mudr. 195. Cf. Ó, Ach, Běda, Nastojte, Ouveh, Škoda, Žel.