Zvon
Zvon. Cf. Mkl. Etym. 404. b, Kram. Slov., Wtr. Obr. I. 495., Tk. VIII. 396., 397. Z., zvonýšek, zvončisko, zvonisko. Brt. D. Největší zvon: veľký, prostřední, median; nejmenší: cengarka, denga, dengelačka. Slov. Zátur. Zvonec. Ž. kl. 150. 5. Zvon umírá- ček mluví: Samý hadry camfoury (zvl. chu- dým). U Třebonína. Olv. O mluvě zvonů cf. Brt. Dt. 71., Km. 1886. 408. V Skří- pově : Sv. Jan rozbil žbán, koupil jiný za maliny. Šd. Na zelený čtvrtek po službách božích zavážou se zvony. Vz Km. 1887. 772 Cesta dobrá jako z. Brt. Kde veliké zvony zvoní, tam se malých neslyší. Bž. exc. Čím menší zvonek, tím jasnější hlá- sek. Brt., Šd. — Hádanky: 1. Kráva řive v kamenném chlívě, koudelný ocas má. 2. Kráva řive v kamenném chlívě, třikrát za den řehce a žrát se jí nechce. 3. Mosazné zvíře v kamenném chlívě, když se zařehce, slyšet je na čtyři míle. 4. Do kostela lidi přizývá a sám v kostele nikdy nebývá. 5. Jak olej měkkého do země dali, jak ka- meň tvrdého ze země vzali, synáčkem mě opatřili, na strom mě pověsili, člověk mnou hýbá, synáček mne líbá. 6. V Měříně tesaři Bekají a do Dědkova třísky lítají (tam je zvony slyšet). 7. Není to na nebi ani na zemi, jednou za rok to má svátek. Brt. Dt. 154., Km. 1886. 753. — Z. lapací, v horn., Fangschraube, f. Hř. — Z. = čásť, Seg- ment, n. Tehdy oni jemu dachu zvon (Ev. olom. 267.: částku) ryby pečenej. Ev. víd 41. Cf. D. Gesch. 186. — Zvony = bubny (karty). Slov. Rgl.