Zvonař
Zvonař, e, m., der Glockengiesser. Vz Tk. II 376.—381. — Z. = zvoňač, zvoník, der Glöckner, Glockenlauter. Na Mor. a Slov. Zvonaři, zvonaři, zvoňte na vše strany, utopilo sa mi moje potěšení. Sš: P. 86. Zvo- nár nie najmenší v obci; ba on je najväčší zo všetkých, lebo môže urobiť poľudnie alebo večer, kedy sa mu len zapáči. A keď obyvatelia obce idú v lete na zárobky, pro- sia zvonára, aby včaššie zazvonil na večer. Phld. IV. 60. Bože, Bože, Prebože! nikto mi nespomože. Len ťa, milá, za to prosím, zaopatri mi lože; zaopatri ma kňazom, zvo- nárom i hrobárom; daj sa za mňa modlie- vati pred velikým oltářom. Sb. slov. ps. II. 1. 99. — Z. = kostelník, der Küster. Bern. — Z., e, m., os. jm. Z. Jos. Leop., hudební sklad. v Praze, nar. v Kublově 22/1 1824 , † 23/11 1865. Vz S. N., Tf. H. 1. 3. vyd. 162.. Šb. H. 1. 310. Z. z Cimperka Brikcí v 16. stol. Vz Jir. Ruk. 361., Blk. Kfsk. 275.