DobrotivýDobrotivý; dobrotiv, a, o = přívětivý, dobročinný, dobromyslný
, mildherzig, gütig, gewogen, huldreich. Jg. Dobrotivou mysl k někomu míti. V
. Mile a dobrotivě něco přijímati. V. —
komu. Aby mu byli dobro- tiví. Trist., Zk. —
ke komu. K čeledi. Šf
., Št
. —
Al
x.