Zvoniti
Zvoniti. O mluvě zvonů vz : Zvon. — se. Zvoní se: svitani, poledňo a svatvečir; ve čtvrtek po svatvečeru velkým zvonem ,štvrtkovo', v pátek v 8 hodin ,patkavo.' Laš Brt. D. 302. Z. se = toulati se; 2. za- mazati se. Mor. Brt. D. 302. Pořád zvoní = klábosí. Jrsk. Šla spíš do kostela, než zvo- nili (o nezachovalé). Obz. — nač. Každý sobotní den, jak třímecítma hodin odbylo, na pokoj se z-lo a tu šenkování po všech hospodách se zastavovalo. Zastal-li rychtář po té hodině pijáka, ten uvržen do šatlavy, hospodáři pak zapečetěn sklep, vedle čehož ještě 10 gr. čes. pokuty zaplatiti musil. Vacarda exc. — komu. Bodaj ti cigáni z-li (abys visel)! Slov. Rr. Sb. Zvoní ci- gánce, židovce (vravia sa o tom, ktorému z gatí motúz lebo z nohavic remeň visí). Slov. Rr. Sb.