Zvůr
Zvůr, u, m. = každé oddělení pole, kus pole osetého, zoraného; též celé pole to, které se jedním rokem osívá, das Gefilde, die Flur. Jg., Us. Okolo sedmi lánů, jeden z. jest na zimu osetý; Dědin vorných, dobře vypra- covaných a na 3 zvůry rozdělených. 1619. Cf. S. N., Zůr. Po čirém jsi měla poléhati zvůru. Sš. Bs. 58. Věčných nebes zvůrů dobyl zbrojí kříže. Sš. Bs. 10. A tvé zkvetou věčným blahem z-ry. Sš. Snt. 14.