Zvyk
Zvyk, u, m. = náklonnosť, jisté city mí- vati, něco často chtíti a činiti bez svědomosti příčin k tomu, die Gewohnheit, Angewöhn- heit, consuetudo. Jg. Syn.: Obyčej. V. Z.jest nabylá žádosť v konání nějakého činu častým téhož činu opakováním. Kál. ex. Z. působí mimovolně, bez zřejmého namáhání a teprv, když mu odporovati chceme, poznáváme sílu jeho. S. Smiles. Tulák ze zvyku, ein Gewohnheitslandstreicher; Vzal si to do z-ku, er hat sichs zur Gewohnheit gemacht; Při- cházeti ze zvyku, ausser Uibung kommen. Dch. Co se dělá každodenně, z toho z. po- chází. Dlouhým zvykem moudrost se nabývá. Ros. To dělá z. Ze z-u něco dělati. Mám to ve z-u vše zveličiti. Sych. V z. vešel hřích. Lidu v z. vešlo. Kom. Nevycházeti ze zvyku. Lež u něho z-em jest. To přišlo ze z-u. Zastaralý z. Kom. Uvésti něco v z. Knst. Za z. si vzíti. Zvyku, když se zmohl, pozdě se odpírá. Kom. Někoho do z-u si vzíti (na něm pořád jezditi). Šm. Každý hoví zvyku svému (řídí se svým rozumem). U Žamb. Dbr. Nevím, co si to vzáł za zvyk. Na Zlinsku. Brt. Netráv si ryby, neplieň ich do zníku, hájiť tŕlo, ikry, mladye vezmi si do zvyku. Hrbň. Rkp. Neměj v svojim zvyku darebného křiku; Z. horší ež (než) býk, býka zaženeš a zvyku nějza (nelze). Na Ostrav. Tč. Z dobrého cviku přijdeš k dobrému zvyku; Jaký cvik, taký zvyk. Na Mor. Tč. Nikdy žádnej falešnosti nepři- jímaj k zvyku; Daj pozor, abys ze žartu falešnosť v zvyk nevzal; Mlaskotání při je- dění nech u teba v zvyku není. Na Slov. Tč. Sladkýť jest život, krásný i libý jest zvyk bytí a působení na zemi. Koll. IV. 200. Z. má velký lyk. Slez. Tč. Pokud duše v našem těle, z. se rád nemění. Tč. Ne- mírnosť v jídle, v pití, zvykem se člověka chytí. Šd. Zvyk není kůlna, abys (kterou bys) hned přestavil. Bž. Z. jest druhá při- rozenost. Km., Dk. P. 85. Přirozenosť jest první z. Dk. P. 87. Zvyk je druhé přirození, které se těžce vykoření. Bž. Z. změní, kdo se nelení; Zlo, hanba a hřích, i to vešlo v zvyk; Při zlém zvyku ctnosť nemá vzniku ; Z. má železnou košili. Č. M. 221. Jaký z. míval býk, tak řve také vůl; Liška srsť zrnění, ale zvyku (povahy) nemění. Kál. exc. Šedin dožil, ale starých zvyků neodložil. Kál. Překonávati z. obtíž dvojnásobná. Kom. Rozpravu psychologicko - paedagogickou o zvyku vz v Km. 1884. č. 23. a násl. — Pozn. Místo ve zvyku míti s infinit. užíváme lépe sloves opětovacích. Měl ve zvyku jísti jablka = jídával. Cf. Obyčej. — Z. = věc, které jsme přivykli činíce ji bez svědomitosti po- hnutek, die Gewohnheit, der Gebrauch, die Sitte, Art. Z. přijmouti, míti, odložiti. Dobrý, zlý z. Jsou z-y v životě lidském, kterých pominouti neslušno. Co jest ve z-u. V. To v z-u bývalo. Sych. To slovo není ve z-u (v užívání). Ros. Z. obchodnický. Slova ze z-u vyšlá. Proch. Z. v oděvu = kroj a stroj. D. Z. v řeči, vz Bačk. Výzk. 4.— 8., 17., 19., 21., 22., 65.— 69., 73. Z-y lidské jsou rozličné. Z. řemeslnický, der Handwerker- brauch, cechovní, die Zunftsitte. Šp. Z. od starodávna. Šd. Stává se to zvykem, bývá z toho z.; Přichází to do zvyku; Co jest předsudku dnes prohřešením, zítra zvykem bývá. Dch. Všetci už zavzali si z. (uvykli). Dbš. Obyč. 61. Národ, ktorý už zanedbal svoje národnie zvyky a spôsoby, pred tým pri prerozličných príležitostiach prejavované, ten národ je už za živa odnárodnený, trebas rečou rodnou ešte hovorí. Zátur. Tak bylo na Moravě zvykem složené duchovní, jestliže se polepšili, dosazovati zase k místům jejich. Ddk. III. 181. Slováci najprv pijú, potom jedia: zvyk rimský, lež cnosť slovenská je to, že dbá o hlavu prv a potom o brucho. Sldk. Mart. 40. Jakož posud bylo ve zvyku. Ddk. IV. 222. Bavili sa o svojich zvykoch. Phld. IV. 18. Zařiďte pořádek, zvyk ho udrží. Exc. Lidé více na knihy se spustili, když litery v z. přišly. Ler. Židé to v z. uvedli. BR. II. 126. b. Staré časy, staré zvyky. Phld. IV. 430. Jaké prase taký kvik, jaký národ taký zvyk; Zvyk se rád mění, když duše v těle není. Č. — Vz Zvyklosť a více v S. N. a stran přísloví ještě: Havran, Hora, Kraj, Liška, Obtížný, Osel, Přirození, Přirozenost, Správa, Stav, Straka, Svět, Svině, Vlk, Vrána, Zlý. — Z. = tabák. Vz Zbytek.