Zvyklosť
Zvyklosť, i, í. = zvyk, mrav, die Ge- wohnheit, Angewohnheit. Podlé obyčeje a z-sfi své staré dělati; Z. míti. V. Obyčej a z. druhé jest přirození. Klat. Opříti se z-sti. Štelc. Z., druhá přirozenosť, slúží náchyl- nosti, kdo ju z gruntu vykoření, hoden uctivosti; Odpornosti neměj ve z-sti; Od zlé z-sti chraň se s pilností; Z. vždycky k tomu táhne, od čeho má kořeň; Nikdy neměj to v zvyklosti, co je proti statečnosti. Mor. Tč. Z. ku hrání je veliké jarmo; Žij podla
svej z-sti v cnosťach, jak svedčí; Z. po
mály prichádza bez síly (Bez násilí) do srdcí;
Zem, vlasť, místo i krajinu premeniť je snadno,
rod nezmeníš, i zlú z. premeniť nesnadno.
Slov. Tč. Z-sti obracejí se v přirození. Sixt.
z Otters. Z. práci lehkou činí. Sb. uč. — Z. = co ve zvyk veslo, die Gewohnheit, Sitte, der Gebrauch. Jiná z., ein widriger Gebrauch; Dle dosavadní z-sti; Rozličné soudů z-sti. J. tr. Právo z-sti, das Gewohnheitsrecht. Dch. Z. na burse a v obchodních místech vůbec, die Usanz. Skř. Aby při své z-sti pánům a rodům panským v tom nepřekáželi ani se o ně třeli (rytíři). Mor. zříz. 1604. Tč. Tak aby každá vlasť svých z-stí a práv požiti mohla. Arch. V. 383. Svobody, práva a chvalitebné z-sti. List hrad. 1522. Z. za právo jest. Vš. XXIX. Zvláště miestopísař to rozumem svým a z-stí práv spraviti má, aby sobě dskám, lidem i jiným úředníkom škody i hanby nedobyl. Vš. Jir. 381. Co jest v z-sti; v každodenní z-sti býti; dle obecné z-sti; podlé z-sti; mimo z.; vedlé starobylé z-sti někoho voliti; při staré z-sti zůstávati. V. V z. vejíti; z z-sti vyjíti; staré z-sti. D. Svědom jest obyčejův a z-stí staro- dávných. Tov. 1. Král ráčil přiříci obojí straně je při zvyklostech a spravedlivostech jich zachovati. Zř. F. I. B. XVII. To jest proti starobylým řádům a z-stem; Z-sti pevně držeti. Sych. Ve z-sti ponechati, Knst., zůstaviti. Svobody a z-sti jim odjí- máme. Ottcrd. Kolik vsí, tolik zvyklostí. Šd. Častokrát ty, kteréž jest vůle přemoci nemohla, obyčejnosť a z. podvedla. Hkš. — Vz Zvyk.