Zvyklý
Zvyklý = který zvykl, gewohnt, ange- wöhnt. Má silné a zvyklé (otužilé) údy. Har. — čemu: práci, Ros., D., břemenu. Br. Nejsem zvyklý nepořádku. Šml. Tomu jsme zvyklí. Us. Šd. Dobrému jídlu a pití z-lý. Us. Tč. Ta panenka chudobná, ona je všemu zvyklá, nechť se jí zle vede aneb ne- vede, ona si nenaříká. Sš. P. 388. Já nejsem chůzi zvyklá. Er. P. 496. Šohajku, přeca si ty robotě zvyklý. Brt. P. 71. Srdce zvyklé lakomstvím. Hus I. 398. — v čem: ve lži. Kram. Z. v obyčejích bojovných. Troj. Srdce mají v lakomství zvyklé; Člověk zvyklý v slovech haněnie. Hus I. 242., 231. Muže hrdinného a v bojevých věcech přezvyklého. BO. — Jel., Štelc., Kram. Z. v obyčejích bojovných. Troj. — s inft. Jest z. brzo jídati, časně Ráno vstávati, hráti. Us. Aneška byla zvyklá přes chvoj skákati. Němc. Z. vítěziti. Us. Dch. Boly ste vy (oči) zvyklé s milým sedávati, veru to mosíte včilej od- vykati. Sb. sl. pies. II. 1.44. Úroky dedičné komoře královské z města v Lounech dávati zvyklé. Arch. I. 545. — nač. Lenka nebyla zvyklá na dobrá jídla. Němc. I. 91. Lépe: čemu. — čeho. Na Ostrav. Tč. Já jsem toho zvyklý. Slez. Šd. — k čemu. Zvyklý k zahálce služebník za křivdu si Drží, když mu pán káže pracovať, nebo ho práce mrzí. Na Ostrav. Tč. — kde: na moři. Lk. — Z. = obyčejný, gewohnt, gewöhnlich. Vůbec z.; z. obyčej; vedlé starého, zvyklého obyčeje. V. Když zvyklým způsobem přišel. Zák. sv. Ben. Soud zahájený jest, kdyžto súdce sedě na sudné stolici zvyklým obyčejem zahájiti káže. CJB. 381. Z. hříšník, der Ge- wohnheitssünder. Dch. Než takových si du- chovníkov nezabudni opatřiť, čo zvyklou by rečou mohli Slovákov učiť. Hol. 388. Věříme Vaší milosti, že nám zpuosob a řád odkladu podlé práva zvyklý odepsati ráčíte. NB. Tč. 101. Podlé svého z-ho obyčeje. Čr Výsady a zvyklé, dobré starodávné obyčeje. List hrad. 1495. — kde. Podlé obyčeje a práva tehdejšího mezi lidem božím a pohany z-ho. BR. II. 82. b.