Zvyknouti
Zvyknouti, knu, kni, kna (ouc), knul a kl, utí; zvykati, zvykovati = navyknouti, zvyk přijíti, na zvyk si vzíti, obyčej míti, gewönnen, gewohnt werden, sich an etwas gewöhnen, pflegen; někde zdomácněti, při- vyknouti, wo eingewöhnen; uvyknouti, na něčem přestati, sich mit etwas zufrieden stellen; učiti, cvičiti, v zvyk mu uvésti, an- gewöhnen, üben; se, sich gewöhnen. Jg. — Zvykoval jsem neb zkušoval jsem, točiž k častému pamatování přivodil jsem srdce své. Hugo. Z-val jsem duch mój. Hugo. Ale snadno-li by tu práci zvykli úřednící (dě- lati?). Št. — čemu: práci, Ros., obyčejům, Háj., hříchům. Br. Kdo čemu zvykl, to mu není obtížné. V. Každý zvykl bohatému vý- dělku a nikdo nepomyslil spořiti. Km. 1884. Zvykej práci, zvykej zimě, ať otvrdneš. Us. Šd. Z. řádu. Č. Zvykej dočkavosti. Dch. Němci nerádi jazyku českému zvykali. Št. Každý ďábel .... vždy zlosti zvyká. Hus III. 245. Člověk všemu zvykne. Šd., Dch., Hol. 72. Čemu kdo zvykl, není obtížno. Lpř. Zlému zvykal, pozdě pykal, böser Sinn, späte Reue. Dch. Zvykej dobrému, tak zlé na mysl nepřijde. Šd. Zvykej po- řádku, ujdeš zmatku na statku. Bž. exc. — kdy čemu. Přece za nedlouho i tomu di- vadlu jsem zvyknul. Km. 1884. Čemu zvyk- nem z mladosti, těžko odvyknem v starosti. Us. V čem kdo zvykne od malička, za to se nestydí. Mor. Tč. — (koho) k čemu. Tělo zvykne k bujnosti skrz dlúhé spávání. Mor. Tč. Kdo zvykl k čomu, ten slúži tomu. Slov. Tč. Tak jak k dobrým mravóm zvyk- neš, budú ti v milosti. Slov. Tč. Aby on nás všemi způsoby ku prokazování poslu- šenství sobě náležitého zvykati učil. V. — (se) čemu jak. Dlouho musil zvykati, než tomu přivykl. Us. Když sě dievky dobře svykú, na koniech jezditi obykú. Dal. 18. Kdo rád zvyká, neodvyká. Lb. Klamům aby ani opravdu ani žertem nezvykali. Kom. Pomaličku budoucím těžkostem zvykali. BR. II. 52. a. Kteří jim (zvláštnostem v řeči) po mateři zvykali, nespatřují nic neobyčej- ného. Ht. Brs. 137. — v čem: v hříších, Br., ve lži. Cyr. Tak že by v hříších zvykna nemohl již ani života polepšiti. BR. II. 747. b. Sluha ale tvój zvykal v spravedlenstvích tvých, servus autem tuus exercebatur in justificationibus. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 533. Tak již sú v těch obyčejích zvykli. Hus I. 433. — s inft. Zvyknul dobře jísti, píti, Us., jiné haněti. V. — Br., Kom. Bo keď neucítíš Boha v nemom tvore, zvykneš ho nectiť i v ľudskej patore. Hrbň. Rkp. Sp. st. D. Vysvetlite mi vec, sic ináč vás potrescem, ako osočovatelov trestať zvykajú. Lipa 320. V ľudskej uspolehlá moci šáliť zvyknula nadej. Hol. 5. Na koních jezditi zvyká. Brt. S. 102. Poláci zvykli Neutíkati před nepřítelem. Pal. Děj. III. 3. 294. Ti psi sú zvykli táhnouti sáně. Mill. 125. b. — (si) kde. Aby tělo naše skrocováno bylo a jako pod jhem sobě zvykalo. V. Brzy tam zvykl (přivykl). Ros. — koho nač, si nač, vazba nová, správně: z. čemu. Jg., Brs. 288., Km. IX. 157., Brt. S. 3. vyd. 196. Slovák zvykol na utrpenia, na zradu i ne- rovný boj. Vaj. Tat. a mor. 125. — od čeho. Pomaličky ho nechávej, až od tebe zvykne (odvykne, sich abgewöhnen). Mor. Tč.