Ž
Ž praslovanské. Vz Gb. II. ml. I. 318. — Ž. se psalo: z: znazil (snažil); f': zbofie; fj': kaffdy; s: kase; zz: mozzem; ž: žena (podle Hus. pravopisu); ź a ž: žediecz sě, žiezen; zi (od XV. věku): zie jest. Vz Gb. H. ml. I. 515., Mus. fil. 1896. 422. — Ž změněno jest a) v z: zezule m. žezule, Gb. H. ml. I. 517.; na Zábř. ve slovese vohlížet se: vohlízí se, u Kruml.(mor.): řizavý, Brt. D. II. 130., 210.; b) v č: Žrnosěky — Černoseky; c) v ř, r: krádeř (cf. Mus.fil. 1896. 438.), drůbeř, ne- borák m. nebožák (Pastr. L. 145); d) v h: žrebec slov. — hřebec, hřiedlo — hřiedlo, Gb. H. ml. I. 517.; e) v j před sykavkou, je-li mezi samohláskou a sykavkou: uj (už) som tu, Kts. 18., oheň zajžen (zažžen) jest, nay- drajší (nejdražší), bojský (božský), Gb. H. ml. I. 516., sejžiž m. sežžiž, Mus. fil. 1896.438. (r. 1440), uj se (už se), aj se (až se), na Žďár- sku [místy přechází v z: uz měla = už s' měla (Sklenné), čízci m. čížci (čižek)], Brt. D.H. 250., aj se vrátím (Radošov), ib. 210., uj snědl, aj zasejc, nej zavře, u Jemnice, ib. 269. Cf. ib. 279., 17., I. 14. Na Slov. místy před š v š: ťaššje (taž-šje). Pastr. L. 146. Tamtéž bývá místo z: lúbežný. Ib. 145. Jak se mění v jihozáp.Čech., o tom vz v Dšk. Jihč. I. 42. nn.—Ž. se přisouvá. Vz Dšk. Jihč. I. 43. — Ž. se odsouvá: vdy, dycky m. vždy, vždycky. Us. Cf. Gb. H. ml. I. 519., Dšk. Jihč. I. 43. Ze skupiny žž někdy: zazení = zažžení. 1440. Mus. fil. 1896. 438. — Ž. pří- klonné. Cf, Bl. Gr. 111.