Žaba
Žaba. Cf. Mkl. Etym. 405. a., Zbrt. 293., Kram. Slov., Mách. 146., 148, 173. Je na žábě = poslední (hl. o žencích, pastevcích, kteří poslední vyhánějí. Cf. Zabař (dod). Cf. mor.: Je na kozi). U Kdýně. Rgl. Ž. nebude bez kaluže. Rr Sb. Hledí, jak ž. z kyšky (o ospalém, líném). Val. Vck. Hledí jak ž. ze salátu, jako hrom na žábu (škaredě). U Bydž. Kšť., Val. Slavč. 26 Má ruku studenou jak ž. Us. Má tolko peňazí, čo ž. chlpov Slov. Ma hlavu jako ž = plechavý, a keby mu zbytky páperia medzi čelom a tylom ostávaly. Phľd. 1889 Hja, dobreje tomu do jarmoku ísť, keď má žabu vo vačku. Phľd. VIII. 268. (Výklad na str. 267). Má hubu jako ž. od ucha po ucho (velikou); Hlúpy na všetko vyvaluje oči jako ž.; Pyšný sa nadúva jako ž. na orechu. Phľd. VIII. 265. Stává (staví) se jako ž. na obrovnávku (pyšný hlupák); Má šatů jak ž. plaščů Brt. Když nás vysse jako had žábu z kůže 1530. Mus. 1891. 463. Svědčí mu to jak žábě karkule. Brt. Malá ž. se pod velký kámen schová (malá chyba zmizí). Čce. Tkč. Dáš tomu, jako ž. ořechom (ne- svedeš nic). Brt. Měli peněz jako žab po Juřú. Val. Vck. Když volá zelená žabka (rosička), bývá ráda kapka (pršívá). Us. Kšť. Kdo hodí žábu do mraveniště, oslepne. U Bydž. Kšť. — Mluva žab : Naša Kača ve- zme sobě tkača a my smy su rade rade rade (= rády), 2. Sestro! Co? — Umřel! Kdo? — Umřel Jan! Ráda ráda ráda sem, sestřičko, že se vdám ! 3. Sestro ! Co ? — Umřel nám strýc! Co nám poručil? — Nic. Plačme oň: ua, ua, ua, ua! Vz Brt. Dt. 70., Km. 1886. 407. — Hádanka: 1. Sedí panna v sítí, oči se jí svítí. 2. Sedí panna v klášteře, přebírá tam páteře. Brt. Dt 154., Km. 1886. 753. Pověry o žábě. Vz Mtc. XVI. 89. — Ž. zelená = děva bledá n která hněvem zbledla Phl'd. VIII. 265. — Ž. = slaboch. Mor. Brt. — Ž. = druh veliké fazole. Mor. Brt.