Žabinec
Žabinec, nce, m., rostl. — ptačinec obecný, stellaria media, die Sternmiere, Vogelmiere. Vz Rstp. 127., Čl. Kv. 311. Ž. dává se ptákům pěnkavovitým jako pokrm. S. N. — Ž., calli- triche, der Wasserstern, žabí či vodní vlas. Ž. vodní, c. aquatica; podzimní, c. autu- mnalis, der Herbstwasserslern; prostřední, c. intermedia, der mittlere Wasserstern ; jarní, c. verna, der Frühlingswasserstern; trsnatý, c. minima. Jg. Vymoklá místa v kobzolích žabincem zarostají. Tč. — Ž., conferva, der Wasserfaden, das Krötengerippe, Ledergras. Ž. sněžný, c. nivalis; okenný, c. fenestralis ; kuří střevce menší = ptačinec obecný (vz nahoře); plevel či ptačinec, alsine media, der Mäusedarm, Hühnerdarm, Hühnerbiss, das Vogelkraut; mezní čistec či květel či len matky boží, osiris; rdesno, sv. Máří košile, vrbičná košile, řasa vodní, okřehky, lemna, die Wasserlinse. Vz Jg. Slov. Ž. potoční, c. rivularis; pásatý, c. zonata; shloučený, c. compacta; klubkatý, c. glomerata; míčo- vitý, c. aegagropila. Vz Rstp. 1870., Kk. 81., Schd. II. 255. — Ž. = žabí kámen, borax, lapis pretiosus. Aqu. — Ž. = žabí skořepina, škeble, die Muschel, Schale. Vz Žabí. Žába v ž-ci. Aesop. Ze ž-ců perel by nabral. Ib. Město zdejší Švejdi za ž. sobě pokládali. Kron. hrad. (uher.). Tč. Cf. Brt. D. 303. — Ž., buffonita, monstrosus homo, zastr. Rozk. — Ž., jm. pole u Zlina, u Na- pajedel. Pk., Tč.