Žádati
Žádati. Cf. Šf. III. 498, Mkl. Etym. 409 a. — si koho. Ty si mne nežádej, nebo dostaneš, co se do tebe vejde (vy- hrůžka). Us. Fč., Brnt. Ž. cti, chvály, sbo- žie. Št. Kn. š. 146. A toho žádám, aby . . Púh. I. 131. Hřiešný žádá rozkoší. Kar. 3. Pokoje vám dobrého žádáme. Bart. 55. (127.). — čeho na kom (jak). Poče mi- losti na něm ž. Sv. Ruk. 43 Protož každý bez hřiecha móž toho ž. na Boze. Št. Kn. š. 55. — co. Což si ž-la. Sv. ruk. 309. Člověk co viece žádá. o tom viece pra- cuje. Hus I. 209. — čeho kde. Kteříž své vóle viece žádají v manželstvě než vóle božie. Št. Kn. š. 63. — zač jak. Král žá- dal císaře za křesťanské věrouky. Sb. vel. III. 291. S pláčem za to ž-li. Výb. II. 1445. Duch sv. za ny potřeb našich žádá nevý- mluvným vzdycháním. Št. Kn. š. 188. — proti čemu. Duch žádá proti tělu pořadu božieho. Št. Kn. š. 52. — jak. S pláčem žádají. Sv. ruk. 298. — koho k čemu. Jest slušno jich žádati ku pomoci. 1461. Mus. 1864. 469. — nač od koho. Na vás čekáme, na pěkný poviják od vás my žá- dáme. Na již. Mor. Šd. — s inft. 1 žádaše Kaju skonati úmysla svého. Výb. II. 488. V něhož i angelé žádají patřiti. Hus III. 7. Čehožkoli žádají prositi. Št. Kn. š. 45. Žádá obličeje tvého viděti. Sv. ruk. 85. Což sobě nežádáš míti, neroď družci toho činiti. Ezp. 1608. Nebť jeho dávno žádal viděti. Drk. 162. b.