1. Žádný
1. Žádný; žáden, dna, o = žádající čeho, žádostivý, wonach begierig, auf etwas er- picht. Strb. žedBn-b sitiens z koř. žend — strb. žed. Gb. v Listech filolog. X. 264. — čeho: chleba. V. Láska v zavrženi se ne- stydí, neb není chlúby žádná. Hus III. 164. Ježto jim partekové chleba žádni jsou. Chč. Post. 78. Kdo chová svého, nebude žáden cizího. Mus., Č. M. 54. Nejsem toho žáden. Kb. — s infinit. Žáden byl nasytiti břicho své. Bibl. Kral. — Ž. = žádaný, žádoucí, milý. Panno žádná moje; I všel na sled žádné ženy. St. skl. Žádný králi! Smil v. 379., Výb. II. 41., BO. Žádný královiči. Smil v. 1382. Mój žádný králu! Alx. M. v. 38. (HP. 91.). Kateřina, ta přežádná; Otčíku žádný! Kat. 248., 919. Ana jde s tú žádnú dceří. Kat. 190. Králi žádný a pane milo- stivý. Jindř. z Rožm. 1410. (Pal. Rdh. I. 188.), Arch. III. 292. Marie, tys žádná, světlá, nade vše panny panie skvělá. Sv. Mař. v. 386., 387. Král dlouho žádný nevítal zem svoji. Tč. exc. Přežádný vévodo! Pass. mus. 279. — komu. Život mi žáden nenie. 15. stol. Proněž mi život nežáden. Alx. M. 4. (HP. 90.). Komu cizie žádno, toho své mrzí. Mus., Č. M. 54., Výb. I. 843. 30. — jak. (Práva) žádnějšie nad zlato. Ž. wit. 18. 11. Nic tak žádno nenie jako život. Exc. — s infinit. Ž' mi živu býti nežádno. Alx. BM. v. 143. (HP. 84.). Byloť (ti) jest žádno jíti do domu otce tvého. BO.