Žádoucí
Žádoucí = žádaný, desiderabis, erwünscht. Vz Žádný 1., 2., Bž. 174., Gb. v Listech filolg. 1883. 262., 1882.119. Dobrota vždycky žádoucí věc. Jel. Za nic neměli země ž. Ž. wit. 105. 24. Práce ty neměly ž-ho vý- sledku. Vz Výsledek. Us. Pdl. Práce ta se s úspěchem ž-cím nepotkala. Us. Pdl. Vzhle- dem k Uhrům minula se bitva mailberská s ž-cími následky. Ddk. II. 297. A tak marno já se sháněl po ž. osvětě; Ž. obroda. Štulc. I. 73., 161. By rychle dostavil se městu ž-cí. Msn. Or. 25. Vyjednávání nevedlo k ž-címu konci. Osv. I. 207. Bože všemohoucí, králi nebeský žádúcí. Výb. II. 12. Syn žádúcí, desiderabilis. Mst. 239. Andělský králu žá- dúcí. Ib. 239. Slyšte, věrní křesťané žádúcí (milí). 15. stol. Buď Buoh žádúcí pochválen; Ach kam zašel můj žádúcí (žádaný, milo- vaný); Ó ž-cí (milovaný). Hr. rk. 29., 105., 113. 0 Hospodine náš žádúcí. Žvt. otc. 51. b. Navštěv nás, Kriste žádúcí, pane světa všemohúci. Hus II. I32. — Troj., Ráj., Plk. — Ž. = žádající, begehrend, begierig. — čeho: pomsty. Ráj. O dni pomsty ž. Msn. Or. 64. Člověk liché chvály ž-cí. Mus. 1880. 450.