Žáha
Žáha, na Slov. záha, y, f. = palčivosť, pal, die Hitze. Vz Žah. Je žah, žaha, žíhava. Slov. Hdž. Čít. 152. — Ž. = pálení v hrdle po některých jídlech, hoř, palčivosť žaludku, das Sod-, Magenbrennen. Ž. = bezděčné vypuzování kyselé n. zahořklé tekutiny ze žaludku do úst při říhání, po čemž cítí člověk pálení v hltánu. Vz více v S. N. Z nedovařeného stává se ž. Us. Pálí mne ž. Us. Proti žázie. Jad. — Žáhu sobě na někom sehnati, setříti (žluč ochladiti), sein Müthchen kühlen. Vz Msta. Reš., C. M. 556., Dch. Žáhu si na někom schladiti. Us. Kšť., Kp., Kšá., Dch., Tč. — Ž. = žár, der Brand. Jenž skrze žáhu a smrť jest posvěcen (Hus). Mus. III. b. 14. — Ž. = půlnoční záře, das Nordlicht. Zlob.