Žalář
Žalář (zastr. želář), e, m. O původu vz Mz. 376. — Ž. = vězení, šatlava, temnice, das Gefängniss, der Arrest. V. Ž. = pevné místo, v němž drží se lidé, aby trestáni byli ztrátou svobody. Ž. = trest záležející v ode- jmutí svobody a sice trest stupně vyššího u přirovnání se stupněm mírnějším, jenž slove vězením, der Kerker. Vz více v S. N. Ž. vojenský. D. Za soudnicí šatlava (žalář) stavěna bývá. Kom. Do žaláře se dostati, uvrženu býti. V. Ze ž-e vyšlý. Dal. Z věč- ného želáře. Št. Mírnější stupeň žaláře; do- zorce ž-e, nad ž-em; ž. doživotní, lebens- langer Kerker. J. tr. On smutném ve žaláři se trápí. Hol. 5. Lepšia sváda na dvore než svornosť v žalári. Zbr. Báj. (dod. 36.). V žalář kázal ju vsaditi. Pass. mus. 320. Tehda sv. Anastazia v hrozném žaláři byla zamčena. Pass. 14. stol. V ž-ři sem byl a přišli jste ke mně; Pustil jest ho v ž., dokudby ne- vrátil dluhu (Mat. 18. 30.); Mám dosti psáti často odpovídaje z žaláře. Hus I. 140., II. 388., III. 281. V ž-ři vězeti. St. N. 239. Ž. zlá hospoda. Pk., Hkš., Bž. Kadidlo na čerty a ž. na zloděje. Pk.