Žalm
Žalm, u, m., zastr. žalma, y, f., z lat. psalmus, vz Mz 376., Bž. 45. Der Psalm. P se sesulo a s se proměnilo v ž. Ht. — Ž. 1. píseň doprovázená strunovým nástrojem; 2. svaté a národní písně židovské, jež se- brány jsou v knihách žalmů starého zákona a obyč. Davidovi se připisují; 3. nábožné písně dle vzoru žalmů složené, der Psalm, Gesang, das Lied, das Loblied Gottes. Vz více v S. N., Sbn. 904., KB. 174. Píseň chvály, žalm. V., Št. Kn. š. 14. Pění žalmů, das Psalliren. Dch. Ž. = píseň v žaltáři starého zákona položená. Sš. II. 225. Kněží truchlé žalmy pěli. Štulc I. 179. V ďalekej krajine tam, kde prorok, král David skládal svoje žalmy. Zátur. Vinš. 1. 9. Žalmy borů. Vrch. Myth. I. 188.