Žalobný
Žalobný = kdo žaluje, běduje, klagend. Starý jest lakomý a ž. Hus III. 110. Kdo rád a ustavičně žaluje (hl. o dětech), o tom se říká: žalobný. Koláčku, nemastný pa- gáčku! Mlč jenom, ty žalostný koláčku! Mor. Vck., Mtl., Bka. Cf. Žalobník (Žalob- níček). — Ž. = žalostný, kläglich. Ž. na- říkání. V. V násilnej zavretý pod mrežkami kletke slávík na svém hambalku seďácí ná- ramný vede kvíl, i žalobnou náreky pesňou cifruje, až zmorené usedá jemu od horu srdce. Hol. 6. — Ž. = k žalobě se vztahu- jící, Klag-. Ž. listy, Mus., knihy, Vš., spis. Th. Čteni článkové ž-bní na každého z pří- tomných kněží táborských. Pal. Děj. IV. 1. 87., J. tr., skutek, příběh, kus, článek, dů- vod, právo. J. tr. Poslal mi velmi mnoho přiepisuov, listuov žalobných na naši stranu, Klagschriften gegen unsere Partei. Arch. II. 41. List ž-bný napsán byl syrsky a čten jest hlaholem syrským. BO. — Ž. = kdo u práva žaluje, klagbar. D. — Ž. skloněk = akkusativ. Krok I. d. 143. — Ž., ého, m., der Kläger (ve hře na rychtáře). Mor. Brt.