Žalosť
Žalosť, i, f. = zármutek, bolesť, smutek, hoře, lítost, das Leid, Betrübniss, der Schmerz, Gram, die Traurigkeit, Wehmuth. V. Vz S. N. Z. míti; ž. z něčí bídy míti (útrpnosť); ža- lostí zbědovaný a obklíčený; polehčení, oblevení žalosti; ž. nad hříchy. V. Ž. na srdci míti. Flav. Míti ž. čeho, nad čím, pro co, z čeho. Jg. Plný žalosti; ž-stí umříti. V. Činiti někomu ž., Mand., působiti. Har. Ž. po otci zabitém. Kron. tur. Hořem a ž-sti v prsy se bíti. V. Ž. čeho. Št. Měl toho ž. velikou. Reš. Je těch ž-stí až dosť!; Ž. mimo sebe pustiti. Dch. Srdce v ňadrech žalostí mi puká; Jak jsme se loučili s ža- lostí dnes. Čch. L. k. 43. 45. Mnohem mi- lejší jest dobro, které po žalosti přicházi. Exc. Ž. nad tím byla veliká. Ddk. IV. 63. Vojna mě přivedla do žalosti. Er. P. 437. Div mi srdce ž-stí nepukne. Us. Vrů. Ne- mohl pro ž. u svých bydleti. Us. Lež priam to mi štiepa srdce horkou (hořkou) žalosťou, že z tak mnoho tvrdých mozoľov tak málo užitku pre tebä. Let. Mt. S. I. 60. Nevim od žalosti, čo mám robiť. Sl. ps. 125. Má napnutá radosť se změnila v ž.; Sivá holu- bička po Dunaji plývá, z velikej ľúbosti ráda žalosť bývá; Žalosti, žalosti, veť jej já mám dosti vo svojej mladosti; Ž. nad žalosti, presmutné lúčení, že mosím zane- chať moje potěšení. Koll. IV. 178., Zp. I. 109., 212., 372. Ž. leží v srdci vřelém, jako oheň pod popelem. Mor. Tč. Žalosť radosti vždycky jedna druhé z místa ustupuje. Tč. (Píseň) všem smutným pro ž. Mor. Šd. Muž má ž. velkú, jak má zlú manželku. Mor. Tč. Alebo mi srdénko ze ž-sti ty rozvaž. Pck. Ps. 65. Bez velké ž-sti srdce svého na to se dívati nemohu. Štr. Že ot nie nemá vzat býti, ani které ž-sti trpěti. Arch. II. 93. I na duši i na těle zbav je všie žalosti cele; Pro tvé matky pět žalostí. Výb. II. 14., 24. Abys mi naposled posloužila, vě- neček na hlavu položila. To se ti, synečku, nemože stať, pro ž. by (bych) ti to nemohla dať. Ps. slez. Šd. Toho velikú žalosť otec a matka jmějechu. Pass. 499. Měl toho ž. velikou. Troj. 284. Ž. první ženy (objekt. gt.) od něho odstúpila. GR. Ž. srdce svého pláčem pronášel; Srdečná ž. nad hříchy. BR. II. 285., 789. Má-li hřiešník pravú, plnú ž. na své hřiechy, že jest jimi pána Boha rozhněval, tekdy . . . .; Ta jich bláznovská radosť obráti se v žalosť. Hus III. 220., 309. Vzdechna v svej žalosti k Bohu. Alx. V. v. 1714. (HP. 41.). Krátká veselosť dlouhou často činí ž. Lpř., Hkš. Krátká radosť — věčná ž. Pk. Radosť má sokolova křídla a ž. olověné škorně. Kmp. Č. 85. Radosť po ž-sti chodí; Radosť měří se na píď, ž. na sáhy; Dnes radosť, zítra ž.; Hněv ž. za se- bou vodí. Šd. Lépe vodu píti v radosti, nežli med v ž-sti. Hkš. Odkaď sobě radosť bereš, odtaď ž. získáš; Po radosti ku ža- losti; Dobrý sen ž. přináší a zlý potěšení. Mor. Tč. Kde je velká ľúbosť, ráda žalosť bývá. Slov. Tč. Z divoké radosti bývají ž-sti; Vystřel radosť, zabiješ starosť. Sb. uč. Pokora milosti, pýcha dochází žalosti. Mladosť radosť, starosť žalosť. D. Starosť není radosť, ale žalosť a má mrzutosti dosť. Sych. Hříšná radosť plodí ž. Sych., Č. Vem vítr ž.; Jen trpělivost, vítr odnese ž. (Kšť.); Růže při trní se rodí, radosť po ž-sti chodí; Ožel radosti, ožel i ž-sti (Vz Radosť). Pk. Ani radosť věčná, ani ž. bezkonečná; Když ž. vrchu dostupuje, už se radosť ohlašuje. Pk Strany přísloví vz Smutek.