Žaltář
Žaltář (zastr. želtář), e, žaltářík, u, m. Ž. místo psaltář, z psalterium, p se sesulo a s se proměnilo v ž. Ht. Vz Mz. 376., Bž. 45. — Ž. = nástroj hudební na způsob harfy o 10 strunách, které tepátkem tloukli; nablium
týž nástroj o 12 strunách, který prsty se
dotýkali. Vz Gl. 390. Der Psalter. Ž. jest
nastroj či náprava hudby maje způsobu a
formu obecné loutny. Žalm. Na ž. huda. Št.
N. 77. David všechny tajnosti choti a chotě,
tociž Krista a cierkve sv. v žaltáři o desíti
strunách vyzpieval. Hus III. 5. Ž-ře, pl., die
Psaltermusik, Harfentöne. Shakesp. Dch. — Ž = kniha žalmy obsahující, sbírka žalmův, der Psalter, das Psalmenbuch. St. skl. Ž. vitemberský (14. stol), klementinský (14. stol.), kapitulní (14. stol.), poděbradský či olešnický (14. stol.), glossovaný v Museu (13. stol.); zlomek ž-ře v Brně a v českém museu ze 14. stol. Vz S. N., Sbn. 142., Gl. 390., Jir. Ruk. II. 365. Bulharské nářečí známe z památek mnohem později sepsa- ných; Za památku nejstarší uvádí Mkl. z. boloňský, psaný v Ochridě mezi 1. 1186.-1196. za cara Asěna. Podlé Dějin národu bulhar- ského Konst. Jirečka (str. 384.) byl to Jan Asěn II., jenž r. 1230. dobyl Macedonie a Žaltář boloňský byl tedy psán mezi 1230. a 1241. t. j. asi 300 let po sepsání prvních překladů slovanských. Vm., Ppl. Gr. 5. Ž. slucký, památka panonská, písmem cyrill- ským psaná. Ppl. Gr. 8. Ž. pěti, Výb. II. 13. Ž. Někomu čísti = plísniti ho, levity mu čísti. Us. Kšť. S nimi za živé i mrtvé ž. se modlili. Ddk. IV. 299. — Ž. = rů- ženec jeptišek, psalteriurn Marianum, žaltář marianský. Vz Gl. 390., Mž. 148.