Žalud
Žalud (zastr. želud), u, m., na Slov. a ve Slez. žaluď, i, f., Pk., Jg., Mkl, glans, die Eichel. Ž. = dubové ovoce. Us. Ž. = ovoce, plod dubu, jehož spodek v mísce (češce) sedí. Jg. Ž. dubu = nažka se šeše- linou čili mískou. Rst. 527. Cf. Kk. 140. Ž. = ořech nepukavý, jednosemenný. Vz S. N. Ž. jest zapuštěn do dřevnaté, zevnitř šupinkaté češulky; češulkovitý plod dubu. Čl. Mistička, košatička ž-du. Šp. Dub ž-dy nese. V. Krmení ž-dy. D. Hnáti prasata na ž-dy (na žír). Šp. Pražené ž-dy na místě kávy v rozličných chorobách jedí. Rstp. 1396. Lépe, že jsi se k nám vrátil, než by krkem žalud klátil (na dubě visel). Dh. 135. Žaludem po dívce házeti = na ni bráti. Vz Sbtk. Rostl. 74. Která dívka sní žalud, ztěhotní. Cf. Sviedol Janko Marišku v tom zelenom hájičku! Nasypal jej žaludu: Jedz,
Mariška, jedz žalud a nikomu nežaluj. Ža-
lud jedla, plakala a na Janka volala: Poď,
Janíčko, poď ko mne, poviem ti ja, čo je
mne: v tebe duša, vo mne dve. Sb. sl. pies.
II. 1. 95. Bola som v hájíčku na žaludě,
vzali mi plachtičku, nech tam bude! Koll.
Zp. I. 290. Neodťahuj sa od kvetu lipy, že
vidíš dub už s ž-dom! Cudzie ťa nikdy
nesmiera vtipy s naším slovenským osu-
dom! Ntr. V. 33., Sldk. 27. Tobě pouze
ž-dy svědčí (nestojíš za mnoho)! Šml. Na-
sypu jim (sviňám) žaludů, sama půjdu, kde
hudú. Sš. P. 679. Vinšujem smele všetkým
vesele sedliakom vrece, plné na plece, pa-
sterom kaše a kravám paše, sviniam žaludu,
že tučné budú! Sb. sl. ps. I. 176. Je-li
mnoho žaludů, padne o vánocích mnoho
sněhu. Kšť. Svini sa na veky o žaludi sníva.
Slov. Zátur. Z ž-du nebude než dub (vz
Mladík). Č., Lb., Sych. Na dubě nerostou
než ž-dy. Sych., Č., Sbr. Koho mrzí chléb,
může dobře s sviněmi žaludy jísti. Jg. Pa-
dají-li před sv. Michalem žaludy, nastane
brzká zima. Kšť. — Ž., ž-dy v kartách ně-
meckých, die Eicheln, Eckern. — Ž. = hlávka
pyje, die Eichel. Napřed končí se pyje ža-
ludem. Ssav. Zánět předkožky a žaludu,
balanoposthitis. Nz. lk. — Ž. také jazýček,
poštiváček, chitoris, der Kitzler, das Zünglein.
Ja. — Ž. = žaludek. Ros. Ž. mořský, bala-
nus, korýš. Vz Schd. II. 528. — Ž. = po-
dlouhlé střilidlo, jehož se zvl. pro náboj za-
dovek užívá, das Langblei, Langgeschoss.
Vz S. N. XI. 198., NA. III. 108. — Ž. =
jablko, der Gefässknopf an der Hiebwaffe.
Čsk. — U Žaludů v Praze. Tk. II. 554. — Ž., a, m., osob. jm. Ž. Mik. Tk. V. 72. Ž. Řehoř. 1609. Vz Jg. H. 1. 659., Jir. Ruk. 366.