Dobrý
Dobrý, dobr. Gb. H. ml. I. 164. D. jako med, Nov. Př 606., ako kus chleba, ako anjel. Slov. Ib. 526. Človek dobrý jako to boží dřevo. Nár. list. 1894. č. 109. odp. ťeuill. 1). kopa (o člověku prohnaném). C f. Kla. Sklad. 61. liadšej buďme dobrí z daleka, ako zblízka zlí; Nebude dobrý, kým kus z neho bude. Slov. Nov. Př 279., 535. — proč. Ty jablka sou pro jídlo dobrý. Záp. Mor. Brť. 1). II. 288. — s inft. Voda dobrá píti. Kabt. 22. — k čemu. K jedení dobrý. Comest. 6\ a. (Gb. H. ml. I. 164.). — I). = statečný. XIV. stol. Mus. 1893. 335. v. 9. — J), človek = který umí čarovati. Vých. Cech. Ces. 1. V. 77.—78. — Dobré. Dobré robí člověka dobrým; Radšej menej, ale dobrého; Dobré sa ho nechytá. Slov. ľhľd. 1894. 13., 194., 441. Dělá dobré bez ctnosti (kde už nemůže hřešiti). BI. Gr. 306. Na dobré někomu něco vyložiti. Kat. z Žer. 95. Dobrému máme vždy rádi býti. Chč. S. 334. Dobre se samo něchvoli (ne- chválí). Slez. Nov. Př. 103. — Dobrá (= ho- stina po křtu). NZ. IV. 124.