Dobrý
Dobrý. O skloňování vz Gb. H. ml III. 1. 532, 539. Dobré dobrého nekazí. Kom. Ohláš. 143 Z dobrého slova krev neteče (zdvorilosť se doporučuje). Hoř. 117. — jak. Byla dobrá jako sýkorka na, haluzi; Jest dobrý člověk jako boží chléb. Šml. I. 138., V. 136 — čím. D. smýšlením Slád. Caes. 21. — na čem Jest dobr na životě. Maš. ruk. 1896. = nehubený na těle — s inft. Masť dobrá celiti. Mš ruk. 223b. — O příslovích atd. vz Zát. Př. 6., 307. nn., 138., 114. a. — D. = své cti dbalý, statečný; na konci XV. stol. ušlechtilý, urozený, šlechtický. Já jsem lepší než ty = urozenější. Proto: Buď dobrý, mů- žeš-li = důtka Člověku nad svou ctí se zapo menuvšímu. Pal. Děj. IV. 1. 468 — D. = způsobilý. Masť dobrá celiti i hnojiti. Maš. ruk. 223. b. (Mus. fil. 1898. 211. ). — Jako subst. Když člověku púštějí, dobro činí Maš. ruk. 176b. — Dobrá Mysl, důl u Kutné Hory. Dač. II. 24