Žár
Žár, u, m. = vysoká teplota žhavých hmot; žežavosť, žeřavosť, zanícení, die Hitze, Gluf. Z. k sváření železa. D. Ž. uhlí, die Kohlenglut; červený ž., die Rothglühhitze, plamenný ž., das Flammenfeuer; v červeném žáru shořeti. Šp. Ž., lit. ž?r?ti, glühen. Mkl. aL. 60. Tá moja hlavenka žiarom rozpálená, nemôže ju schladiť vodička studená. Vaj. Tat. a mor. 47. Než to zrálo na pekelném žáru. Sš. Snt. 131. Ž. krve. Kká. K sl. j. 155. Z. retů. Goll. Slunce žáry parné; Po- lední ž.; Žár hranice, sopečný. Vrch. — Přenes. = prudkosť, zápal, oheň, die Hef- tigkeit, Glut, das Feuer. Ž. lásky. Šf. Duch můj hotov v svatém žáru pro svobodu dáť se v seč. Štulc. I. 94. Ž. poetického ducha. Šml. I. 11. Ž. očí. Čch. Bs. 43., 59. Co jest to lásky žár? Ntr. VI. 105. Z očí žár na- dšení jim blýská; Divý ž. vášně; 'L. po- msty plál v mém srdci. Vrch. Ž. šílený plá na očích; Zraků divoký ž. Osv. I. 377., V. 758. Rév zlatý ž.; Touhy ž. Kká. K sl. j. 26., 51. S vilným žárem v zraku. Kšá. K nimžto planul plným hněvu žárem. Čch. Mch. 61. Nabádal k hněvnému žáru; Při muzice v srdcích bývá plno žáru. Klš. — Ž. = ždár, výpal, vypálené místo, paseka
získaná vypálením lesa, die Ausrodung eines
Waldes durchs Feuer, die Brandstätte. Vz
Žďár. Staropohanských obyčajov, rozprávok,
obradov, mien, vrchov, miest, vesnic, mohyl,
hrádkov, žiarov .... množstvo nachodí sa
na Slovensku. Č. Čt. II. 380. K jeho (Peru-
nově) pocte pred jeho sochou pálil sa usta-
vične oheň, jako i na horách, které menujú
sa Žiare, páleval sa ustavične oheň. Takéto
Žiare nachodia sa v každej slovenskej sto-
lici. Č. Čt. II. 384. — Ž., něm. Schorsch,
ves u Nových Hradů; něm. Ziaro, ves u Vo-
lyně. PL. Cf. Ulk. Kfsk. 653. — Ž. = cha-
lupy v bývalém lese. Laš. Brt. D. 303. — Ž., psí jm. Škd. exc. — Ž., novoholandský pták. Zl. klasy 1855.