Žára
Žára, y, f. = zora, záře, záření, der Schein, Schimmer, Glanz, das Licht. Ranňá ž., die Morgenröthe, polnočná, das Nord- licht. Slov. Bern., Loos. U Břeclavi. Tč. Na Ostrav. Tč. Na nebi je žářa, někde hoří, Feuerschein. Na Mor. Tč. Šd. Nebyla to žára, žára ohníčková, než to byla žára, žára, šohajkova. Sš. P. 415. Tráva zelená, rosa studená, prečo nás spája slnka žára čer- vená? Sl. ps. 48. Tu deň je už, večného dňa čistá žiara svieti živobytím sveta. Lipa 178. Keď žiara zorničná na horách zasvieti, rozlúčime sa s nášmi hviezdami. Syt. Táb. 46. Svetlo slnečnie volá sä rano zora, svit, večer žiara (zore zapálené, červánky), ces den jas. Hdž. Čít. 151. Preč, preč mrákavy, preč z mojej hlavy ! Mladosti mej žiara blíska! Btt. Sp. 119. Čítal si často v ružovej žiari líc, čo počuť chcely uši. Sldk. 322. Na mo- dlitbách duša jejej k Bohu uletuje, až ra- ňajšej zory žiara hory pocaluje. Ppk. I. 219. Za žiarou prišla zase až k vatre. Dbš. Sl. pov. II. 44. Tam teda pokľaknuv na po- božných stále sa meškal modlitbách, doka- váď zorná nevychádzala žára; Masnějším hotové podpálá od spodu lúčom; v tom sa plameň vyrazí a bledou zableskoce žárou. Hol. 9., 258.