Žároviště
Žároviště, ě, n. = hranice i místo, kde mrtví se pálili, der Scheiterhaufen; die Leichenbrandstätte, Ustrine. Krok. Cf. S, N. (dod.)., Vlšk. 480. VMV. nepravá glossa. Pa. Krok, Ks. Jg. myslí, že ž. znamenalo toliko místo, kde mrtvoly se pálily. Cf. Smetiště, Hradiště. Ž. (žárovišče, sarowisce, pyra, rogus) = místo, kde pohanští Čechové mrtvoly veřejně pálili. Odtud místní jména: Žerovice, Žarovice, Serovice, Žerovnice. S.
N. XI. 316. Cf. Žár, Ždár. Nebo jak na
vrcholu samém, tak i v hájku po jižním
úbočí se táhnoucím vyskytuje se veliký
počet žárovišť. Vc. Prav. I. 5. 14. sh. — Ž. = místo, kde se les spálil, spáleniště, po- hořeliště, die Brandstätte. Cf. Žár, Žďár. Nz. Kdo ví, zda vyprávěl bych příště kde u jiného ž. Hdk. (Osv. 1880.). — Ž. ve výhni = místo, kde se železo nejvíce rozpaluje. Vz, Včř. Z. II. 13. — Ž. v horn. = požárné, hořící pole, das Brandfeld. Hř.