Žatec
Žatec, tce, Žateč, tče, m., zastr. Ziateč, Ziatec (Haj.); mě. v Čech., Saaz. Jiní pak proto, že pod město zátoka z řeky blízko zatiekala, Žáteč jemu (t. j. městu Hlasislavi) říkali. Háj. Šťastným byl by se narodil, komu by se v Žatci nevysmáli, koho by z Loun nevyhnali a v Litoměřicích neopili (vínem). Šk. Vz víc o městě v S. N., Blk. Kfsk. 1462., Tk. Ž. 228., Tk. I. 630., II. 554., III. 664., IV. 746., V. 265., VI. 358. Tf. Odp. 395., Sdl. Hrd. I. 193.—194.