Žatva
Žatva, y, f. = žetí, klizení, žeň, die Ernte, der Schnitt, das Mähen, Einsammeln der Früchte. Na Mor. a Slov. Také v Čech. u Žamberka, u Domažlic a j. Dbv., Jrsk. Nová ž.; Zlú ž-vu míti; Ešče je tvoja ž. zelená, dein Wunsch ist noch weit vorn Ziele; Svoju žatvu páliť (své lidi hubiti). Bern. Máme žatvu. Mor. Brt. Dospívá pro nebeskou žatvu (brzo umře). U Žamb. Dbv. Kloním se pod břemenem, jako žitný klas zralý k žatvě. Kos. v Km. 1884. 693. Žatva, milá žatva, vítaj s novým chlebom! Už sme sa nažali tam pod širým nebom. Sl. spv. II. 77. V divném (bitvy) jeku srp obrovský bleskne ... k žatvě bohaté. Čch. Ž. = žetí. Kká. Td. 19. Slovo ž., žitva znamenalo celú úrodu polnú a jej božstvom bola Živa. Kuzm. Pkr. 14. Kosba — žatva — milý to spev. Zátur. Toť mé žatvy, toť můj celý statek. Sš. Bs. 177. Hneď po žatve oženil sa. Lipa 215. Príhodný čas k žatve a z trúb jačaly veselé divé ohlasy. Lipa 247. Ž-vu jsme již skončili. Ntr. VI. 26. A ja schýlil som sa k zemi ako zralý klas, keď blíži sa k žatve; Do vody lebo na rosu ani raz (v těchto botách nechoďte). To hľaďte že iba nám čižmárom žatva, keď v botách po vodách! Dbš. Sl. pov. VII. 55., VIII. 12. Žatva, milá žatva, vítaj s novým chlébom, už budeme zpievať tam pod holým nebom; Diovčence do žatvy! srpy ako britvy: ktorá vyžne postať, má šuhajka dostať; Nepojdem do žatvy, dosť som já nažala, dosť som já od draba za rebra nabrala; V žatvě Slováci i zvláštní způsob pozdravování se mají; Setba i ž. každého roku na jinou a jinou třídu padne. Koll. Zp. I. 60., 300., II. 388., IV. 115., 116. Žatvy čas už nastal, nebrúsil nikdo kosáka, nikdo nezazpíval veselej nad hrsťami pesne; Bohatá ž. niv; I prám do- zrátá na kosák očekávala ž., keď každý od svej vlasti do krajny vrazil. Hol. 68., 250., 377. Těší se na to ako sedliak na žatvu. Mt. S. I. 96., Sb. sl. ps. I. 96. Po kosbách prichodí ž. Mt. S. 1. 201. Kdo se dívá na oblaky, ten žatvy nemívá. Na Slov. Tč.