ŽďárŽďár, u,
žďárek, rku, m., ist herzuleiten von
žár, cauma, der Brand, wobei das
d epenthetisch ist wie ždímati statt žímati. Die Rodung der Wälder fand in ältester Zeit sowie noch heute in Amerika, durch Anzünden derselben statt. Da in solchen Rodungen respektive ausgebrannten Wäldern Ortschaften angelegt wurden, erklärt es sich, warum in Böhmen u. Mähren eine erkle- ckliche Anzahl von Orten den Namen
Žár und
Ždár, Žďárná, Žďárek, Žárovna usw. führt (in B. 36., in M. 5.). Von diesem Ver- brennen der Wälder zu Kolonisationszwecken und von dem Umstande, dass die Wälder Brennmaterial enthalten, stammt mch per synecdochen die Bedeutung des Wortes
žďár als Holz, sowie die Erscheinung, dass Wälder mit dem Namen Žďár belegt wurden.
Žďáry die grossen Wälder bei Chudenitz,
Ždárské hory bei Elbeteinitz. Daraus erhellt auch, warum die Stadt
Žďár im Zipserlande im Deutschen
Morgenröthe genannt wird, da žár (žďár) nicht blos den Brand, sondern auch die Flamme, die röthliche Farbe des Feuers bezeichnet. Gl. 390.
Žďár od
z-
žár, der Abbrand, Brand, abgebrannte Waldstätte, das Neuland. Vz více v Archiv für slav. Philologie 1879. 76., 1882. 127. (Gb.) Cf.
Žár. Žďár jest jméno několika míst českých a původ jeho vykládám si ze
z-
žár, kde -
žár totéž znamená co v původní složenině
po-žár a
z- jest předložka buď
z buď
s. Co do významu jest tedy
zžár asi tolik jako
výpal. Aby pak výklad jména místního
Žďár z obecného
zžár byl učiněn pravdě- podobným, jest zapotřebí ukázati pravdě- podobnosť a) se stránky hláskové, b) s
e stránky významové. a) Se stránky hláskové dlužno ukázati, že všecky známé obměny jména místního
Žďár dobře se srovnávají s původním
zžár. Takové známé obměny jsou následující. 1. V jedné listině staré (z r. 1252., v Er. Reg.) čteme
Zschar, a to je = samo
zžar. 2. U Protivína je vesnice
Zďár, ale lid tamější jmenuje ji
Žár. Také Palacký uvádí Žár (Mus. 1834.418. Vz Žár.). Forma
Žár vysvětluje se ze
zžár známými proměnami hlásek: buď se tu
z prostě za- nedbalo (odsulo), buď se vyslovovalo
žž místo
zž. 3. V něm. transformaci jmenují se naše
Žďáry, Saar, Saara a p. Hláska s bývá ve starých jménech českoněmeckých často za české
ž: Saar — Žatec, Seelau — Želivo, Seltsch — Želeč, Serowitz — Žirov- nice. Svědčí tedy něm. Saar pro starší české
Žár a toto dle 2. pro etymologické
zžár. 4. V téže krajině u Protivína, o níž byla prve řeč, mluví se
dojžáru, zejžáru a vejžáře (místo:
do Žďáru atd.). Také tyto tvary shodují se s etymologií
z-žár, ano přímo k ní ukazují a jí žádají. Jest totiž hlasko- slovné pravidlo, podlé kterého, když dvě sykavky se setkají, prvá se měnívá v
j. Na př. póžčiti (m. požičiti = ku požitku dáti) proměnilo se v pójčiti novočes. půjčiti; zažhu partc. zažžen a strčes. také zajžen; kompar. strč. starší i slajší, mlazší i mlajší; m. přes-zimu říká se doudlebsky přejzimu, místo božský říkají v Podkrkonoší bojský a podobně na Mor. matijce m. matičce . . . Tato zvláštnosť jest pravidlem také v oné krajině u Protivína a mluví se také tam přejzimu atd. Když pak se tam také slyší dojžáru, zejžáru a vejžáře, tedy je to za- jisté m.
do-zžáru atd. a je nepopíratelné svědectví pro etymologie
z-žár. 5. Nejčastější a spisovná forma tohoto jména má
žd místo etymologického
zž, žďár m. zžár. Také to dobře se srovnává. V češtině a i jinde ve slovanštině mění se totiž
zž v
žď; na př. jako noha — podnoží, tak utvořeno také rozha —
rozží, ale rozží proměnilo se dále v roždí. (Vz tam více příkladů). Takovým způsobem proměnilo se také etymologické
zžár u pozdější
Ždár. — b) Se stránky vý- znamové dlužno se přesvědčiti, je-li pravdě podobno, aby appellativní význam
zžáru vzal na sebe úkol jména vlastního místního a nepamatuje-li se onen význam appellativní ještě také ve jméně vlastním. Také s této stránky mohu etymologii
zžár potvrditi. 1. Letopisec kláštera žďárského mluví také o jméně
Žďár (
Sar) a praví, že jest to jméno slovanské a že znamená plantatio recens (Font. rer. boh. 2. 531.). Překladu tomu rozuměti je zajisté tak, jako
pasece. Paseka je vlastně les posekaný; když pak na místě lesa posekaného zdvihne se porostlina nová, zůstává staré jméno také jí a
pas
ekou jme- nuje se mladý les. Podělání lesa je práce nesnadná a není-li škoda dříví, snáze se vykoná pomocí ohně. Taková praxe drží se dosud; na př. ve Skandinavii a v Americe, kde je dříví hojnosť, vypalují celé kusy lesův, aby získali půdu pro louky a pole a na bavorské straně Šumavy hospodáři po- dnes vypalují pařezy a kořeny a tím jednak těžké práce se zbavují a jednak zemi po- pelem mrví. Taková praxe byla známa ve středověku v Němcích. Že se podobně dělo ve středověku také v Čechách, to lze my- sliti samo sebou a na to máme také svě- dectví výslovné. Kosmas (k r. 1092.) chválí knížete Břetislava, že pohanské háje exstir- pavit et igne cremavit. (Paseky vyklízeli v létech 1560. u Rakovníka ohněm. Wtr v Osv. 1885. 1079.). Při takové pak praxi měli Čechové ovšem
s-žáry nebo
z-žáry místo
pasek. Jakož pak i nyní
pasekou se jmenuje i to, co na místě posekaného lesa znovu se vysází a pěstí, tak znamenal i
zžár plantatio recens; a když na takovém místě vznikla osada, zůstalo jí appellativum
zžár a stalo se jejím jménem vlastním. 2. V ná- řečí slovenském znamená
žára aurora, ranňá žára, die Morgenröthe. Vz
Žára. Základem tomuto pojmenování je názor známý také u nás, když se říká, že východ hoří. Tamtéž jedna vesnice (ve stolici spišské) jmenuje se Zďár; její název německý Morgenröthe svědčí zajisté zřejmě, že také ve vlastním jméně slovenského
Žďáru se cítil takový význam appellativní, jaký jest slov.
záře a v etymol.
zžáru. Gb. v Listech filolog. IV. 307.— 309. Výklad tento dotvrzuje Jan Orth v Listech filolog. V. 217—218. výkladem slova
Nežárka. Vz tam. —
Ž. =
spáleniště, die Brandstätte. Na tom žďáru nový dům postavil (do předešlého hrom uhodil a on shořel). 16. stol. č. —
Ž. =
žároviště. Č. —
Ždár, Saar, mě. v Jihlavsku; Saar, ves v Kádaňsku u Doupova. Vz S. N. Ž., něm. Schaar, ves u Jechnic. Ž. dolní, Nieder-Mühl a Ž. horní, Ober-Mühl, vsi u Jindř. Hradce. Ž. Nový, Ratschin, ves u Přibislavi. Ž. Ve- selý, Lustig-Saar, ves u Něm. Brodu. Ž. Zámek, Saar Schloss, ves u Žatče. Ž., něm. Ždiar, vsi u Dokes, u Kamenice n. L., u Selčan, u Police, u N. Paky, u Podola, u Jaroměře, u Borohrádku, u Zavlekoma, u Protivína, u Blovic, u Rokycan, u Blanska na Mor., u Lomnice, u Turnova; na Slov. ve spišské stolici. Ž. Pluhův, Ždiar Pluhowý, ves u Kardašovy Řečice. Ž., něm. Ždiar, samota u Turnova, čásť Dolního Újezda u Litomyšle, dvůr u Kladrub, myslivna u Rokycan, samota u Sušice. Ž. horní,
Ober- Ždiar, samota u Kostelce n. Orl. Vz Blk. Kfsk. 1462.
, Sdl. Hrad. I. 259., III. 308., IV. 376. Tk. II. 232., III. 664., IV. 746. Ze Žďáru Otilie. Vz Blk. Kfsk. 1462. Ve Ždáře na Mor. jsou samí holubáři. Sbtk. Krat. h. 217. Ž. = horský hřeben u Dobříva. Krč. v Kv. 1884. 439. —
Ž. =
rozštípené dřevo, gespaltenes Holz, der Spriessel. D. —
Ž. =
žula, der Granit. Slov. —
Ždáry =
hory větším dílem vulkanické. Vz
také předchá- zející.