2. Že
2. Že (dříve ež, jež, ž), spojka, dass. Že povstalo z původního, vztažného zájmena ježe, což se skládá ze zájmena středního rodu je a enklitického že. Po odsutí e zbylo jež. Ježe Christus bude na věky. Ev. sv. Jana. Ež nepálí oběť. Rkk. Tako ž spade bezduch mezi mrchy. Rkk. Neměj za zlé, jež sem bratra tresktal; Ež tě otcem vzývá. Leg. z pol. 14. stol. Jež hlad trpěl. Pass. Sesutím celé prvé slabiky je zbylo jen že, které teprv v 13. stol. ve funkci spojky ježe se objevuje. V 13. a 14. stol. vystu- puje zvláště ve verších m. že jen ž. Počí- najíce Husem a vůbec s 15. stol. nalezáme jen že. Gb. Cf. Gb. Hl. 86., Bž. 45., 33., Ht. Sn. ml. 329. — Že klade se: 1. ve větách podstatných po slovesech uznamenati, mysliti, věděti, ohlašovati, dokazovati, pů- sobiti, přihoditi se, činiti, málo chybí, jisté a zřejmé jest, užitečnu, potřebnu býti atd. Cf. Věta podstatná, Brt. S. 3. vyd. 129. S indikativem oznamuje skutečnost n. jistotu toho, o čem se mluví. Praví, že mi toho dluhu nezaplatil. NB. Tč. 34. I viděl Bůh světlo, že bylo dobré. I stalo se, že řekl jemu. I přišlo k tomu, že se přední knížata sjeli. I způsobil, že je zachovali. O málo chybělo, že ho v hlavu neudeřil. — S konditionalem se pojí, když řeč jest o vě- cech nejistých aneb domnělých, pochybných, neskutečných. Po sobě domnívám se, že by ten člověk byl. Oznámil mu místně, žeby nalezeny byly oslice. Nevím, že by již byl do školy šel. Veru by si bola skorej po- myslela, že by se fialka v trňá obrátila, ako že muoj Janík ku cizej pristane a u nej tak dlúho ostane. Koll. Zp. I. 97. Povídali mi, žeby se ti dobře vedlo (= že prý se ti dobře vede). — Pozn. Někdy se že vy- nechává. Každý se praví dosti míti = každý praví, že dosti má. Kom. Vz Akkusativ cum infinitivo. — 2. Ve větách příčinných = protože, odkazuje ke skutku, z kterého vy- plývá děj n. stav vytčený větou hlavní. Kos. Vz Věta příčiny, Brt. S. 3. vyd. 131. Že pozdě přišel, nedostal nic. D. Že není; kdoby ho káral, liknaví. Sych. Hlédajte, žež (quia) jsem já Bóh. Ž. wit. 45. 11. Čert matku zabil a vyhováral sa, že hustá hmla bola. Sb. sl. ps. I. 88. Zvoral jsem, tatíčku, ale málo, že se mně rádylko polámalo. Sš. P. 535. Pan Konrát jako dobrý člověk řekl, abych toho nečinil, že sobě to lépe právem opravíš. NB. Tč. 78. Čierné moje oči smutně popatrujú, že toho nemajú, ktorého milujú; Chodievali by k nám, že čierné oči mám; Nechcela za mňa isť, že nemám nohavic; Poďakuj sa, dievča, pánu starejšiemu, že ťa doprovodil k stavu manželskému; Rozo- sielá svatóm koláč, že mu bude zajtra so- báš. Koll. Zp. I. 72., 100., 223., 244., 340. — Poznam. Ne zřídka jdou před že výrazy: proto, z té příčiny, tím, v tom atd. Zk. — 3. = aby po slovesech prošení, napomínání, poroučení, dass, damit, ut. Vám poroučím, źe s ním o všecko účet učiníte a jej spo- kojíte. Žer. Pros, dzevčatko, Boha, žebys byla moja. Koll. Zp. I. 216. — 4. Ve vě- tách připouštěcích = ačkoliv, dejme tomu že. Nebo že jsem upadla, zase vstanu. Br.— 5. O čase. Přijdou dnové, že je navštívím. Br. — 6. O účinku nebo sousledku. Ve větách účinkových (sousledných) — dass, so dass, ut — pojí se s indik., když se účinek za věc skutečnou soudí; s konditionalem, když účinek se závislým býti mysli na ji- ných okolnostech. Ctnosť jest taková věc, že služebníka svého neopustí. Mudr. Roucho tak mokré bylo, že by z něho štědře vodu vyždímal. Let. (Zk.). Jest to tak těžké, že toho pozdvihnouti nelze. Dám ti facku, ež upadneš. Slez. Šd. Lodie bez vesla větry klácena bývá tak dlúho, že (= až) sě o skalé rozbie. Hugo. Cf. Brt. S. 3. vyd. 134. — 7. Ve větách vylučovacích sbíhá se ve spo- jeních : jenom že, jediné že, toliko že, kromě že, než že, leč že, mimo to že. Co jiného z toho zavříti máme, než že ho jiný duch zlý spravoval. 1 já ľubím, len že tajne. Koll. Zp. I. 93. Mimo to, že barvy jest černé, i to při dřevě se vidí atd. V z Věta vylučovací. — 8. Ve větách účelných. Otvá- řejte bránu peknú malovanú, že si ja ne- zlámem venček z majoránu. Btt. Sp. 18. Kvitni že nám, kvitni, naša jarpanička, žeby padla krása na tie naše liečka, krása na dievčatá a na chlapce sila, žeby nám slo- venská rodina ožila; Svieť mesiačik v noci a slniečko vo dne, žeby nám vždy bolo na tom svete hodne; Pán Boh nás pože- hnaj i náš úrad celý, žeby bol striezlivý a za pravdu smelý. Phld. IV. 463., 465., 471. Stúpaj, koník, stúpaj, stúpaj pomaličky, žeby sme dnes došli k tej mojej Aničky. Sl. spv. 18. (Niesla bych mu) na poludnie vody a na večer vína, žeby mi prekvital, ako tá kalina. Sb. sl. ps. II. 1. 35. Keď ho zabili, kríž uderili, že by sa dievky pri ňom modlily; Mosím jej tu šatku vrátiť, žeby neplakala; Nech mi podá ruku, srdce, že nebledne moje líce (aby nebledlo); Dá- vali mi starú babu, že by som ji miloval, vrabce žitko vyzobali, a ja by som plevy bral. Koll. Zp. II. 31., I. 199., 217., 272. — 9. Ve větách podmíněčných. Pravil, že by mu ji dal, kdyby ji měl. T. V těchto větách se že vypouští i klade se prosté by. — 10. Ve větách tázacích. Že klade se někdy ve větách tázacích, chceme li právě opak toho, čeho se dotazujeme, označiti za mínění své. Já že jsem to udělal ? Kos. Ty že o tom nic nevíš? Vz Brt. S. 3. vyd. 11. Vz Otázka (II. 439. b. 25. ř. sh.). — 11. Ve větách roz- lučovacích. Buď že pijeme aneb jíme, Boha na paměti mějmež. Sych. Buď že mám dě- lati buď že nic. Berg. — 12. Provází po- hnutí vnitřní, nevoli, žalosť, podivení atd., ve větách zvolacích. Ba že! Že to dostanu! Přijdeš k nám? Jako že, ja wohl! Pravda že! Us. Dch. Že se nestydíš! Us. Ale že ma nekatuj! Sb. sl. ps. I. 104. Že pak nejde! Us. Žes přišel! Us. Že jsme tak hloupí byli! Br. Cf. Brt. S. 3. vyd. 30., Slovník IV. 650. a., Zvolání. — 13. Spojkou že uvádí se řeč nepřímá, ale někdy také přímá. Cf. Brt, S. 3. vyd. 148., Řeč (přímá, nepřímá). A Mahda začla odpírati, žeť nejsem vinna. NB. Tč. 118. On ho viní, že mu vzal strom. Povídal, že hned přijde. Že prý hned přijde. Že prý tam nebyl. Že prý ho neviděl. Že prý nechce. Že nesmí, že prý by dostal. Us. Šd. Ak mi ho (kosák) nakuje, budem že já ráda. Pri brodě na vodě koně vodu pijú, varaj' že sa, milý, že ťa nezabijú. Koll. Zp. I. 293., II. 99. A kterak jí slíbil, že u něho bez- pečna budu s koňmi svými; K prvé jsem pravil, že jsem za činy vyfrajmarčil; Na to Brk mluví, že mi Nenie potřebí mnoho na tu žalobu odpovídati, než na těch svědcích prestává; Syn její mluvil na smrtedlné po- steli, že od žádného toho nemám než od Janečka; Ona jest jim odpověděla pod svú duší, že jsem nevzala; Počekaj mi, až bude po vinném bránie, že já tobě dám; Mluvil jim tak, aby se jeho přidrželi, že vás nikdy opustiti nechci a toho statku nikam ne- obraceti nežli Vám; Dále se jest též Kuna té Korduly ptala, tu-li klíče chová? A ona řekla, že tu chovám ty klíče za obručí. NB. Tč. 6., 10., 66., 96., 119., 133., 206., 214. Ale on odpověděl, že jsem mu nevzal nic. Us. Zk. — 14. Ve větách vylučovacích. Radšej ťa mám, že (= než) mamička tvoja. Sl. ps. 354. Nevydávaj sa ty, dievča, ešte, lepšie je dievčatu, že neveste (= než neveste). Sl. spv. I. 30. Vz Slov. IV. 653. a. — 15. Ve větách pleonastických. Chtěli jsme že k Vám ít. Šél na rolí že prasatom na trávu. Na Zlinsku. Brt. — 16. Ve větách ohavných. Vz Věta (IV. 655. b.), Obavný, Brt. S. 3. vyd. 134. — co, vz Co, 11. — 17. S pří- klonným ť. Žeť jest ještě přišel. Ros. — 18. Že žeť silněji stvrzuje. Že (žeť) nedám! Ros. Žeť bylo mílo na to se dívati. Ros. — 19. Žež (zastr.) = že. St. skl. — Pozn. Že se nemá od své věty odtrhovati. Pravilo se, že, kdyby byl šel přes Brandýs, byl by došel o den dříve, lépe tedy: Pravilo se, kdyby byl šel přes Brandýs, že by byl došel o den dříve. Šb. — Vz ostatně Konditional XII., XIII., 1. Pozn., Věta.