Žebrácký
Žebrácký (m. žebráčský) = co žebráku přísluší, Bettler-, Bettel-. Ž. mošna. Sych K ž. mošně přijíti. Pam. kut. Ž. průvodní list (žebrací), vši, zvyk atd. Us. Ž. pochůzka, der Bettelgang, pýcha, der Bettelstolz; Ž. hůl špatná podpora. Dch. Ž. polívka (chle- bová), Kšá., Kčr., Brnt., hůl. Čch. Mch. 108. Přivedl to na ž-kou hůl. Us. Kšť. Ž-kou kapsou smrděti = ničeho nemíti. Wtr. v Osv. Ž život vésti. Us. Tč. Predca mi je milšá ž. palica lež ta zbroj zbojnická a s ňou šibenica. Koll. Zp. I. 354. Spaňje (spaní) ž-ké kochaňje. Phld. I. 2. 7. Marnotratník jest blázen, který své jmění na to obětuje, aby do řádu ž-kého přijat byl. Kmp. Č. 95. Z kterého domu se vystěhuje pilnosť, do toho vchází žebrácký pytel. Vz Lenosť. Lb. Dlhé spanie žobrácke kochanie. Slov. Zátur. Vyšiel na žobrácku palicu (stal se žebrákem). Slov. Zátur. Panská huba, žebrácká kapsa. č. M. 98. — Ž. noc = noční toulání roz- pustilých milovníkův. D., Sych. Ž. noc = vohlady t. j. když v sobotu večer pacholci své milé navštěvují. Sl. ps. Šf. II. 37. Vy březovské děvčatka, krajní noc vám ide (ohlední, žebrácká). Sš. P. 396. U Čechů se tento pěkný, nevinný staroslavský obyčej (zálety), nepříjemným jménem ,ž-ká noc' nazývá. Koll. Zp. I. 442. — Ž. vši = semeno třebule obecné. Rštp. 757. — Ž. knoflíky = plod lopuchy. U Bydž. Kšť. — Ž., ého, m , os.Jm. Jir. Ruk. II. 368.