Žebrák
Žebrák, žebráčík, na Slov. také žobrák, a, žebráček, čka, m. = kdo žebrá, chudý, chodec, der Bettler, Bettelmann. V. O pů- vodu vz Mz. 377., Bdl. v Mtc. 1880. 105.; jest nejistý. Ž-kuov, chodcuov a pastýřuov škodných vyzdvihování. Zř. zem. Jir. R. 25. Stal se z něho hotový (učiněný) žebrák, er ist ein aufgelegter Bettler geworden; Chodí (otrhaný) jako ž (jsa chudobně oděn); Ž. ze řemesla, ein Professionsbettler. Us. Dcn. Budeš-li tak hospodařiť, půjdeš odtud žebrákem. Us. Brt. Dyť je to ž. (o hubeném koni). U Kunvald. Msk. Modlete se, žebráci, za mého milého, aby mi dal pán Bůh do rána jiného. Sš. P. 130. Bůh mne zachraň před schudlým boháčem a před bohatým žebrákem. Exc. Ľudia boží, ľudia, nechže vás prebudia husličky biedného ž-ka slepého; Já žebráček starý, nesmiem jít do fary, nebo se bojím, že zle obstojím, keď si pýtám dary. Koll. Zp. I. 353., 354. Je z něho holý ž.; Poručil ž-kům n. na žebráky 100 zl. Us. Šd. Nechcela za mňa ísť, že nemám kabata, a teraz by išla trebárs za ž-ka. Sl. ps. 341. Páni a žebráci nejsou jednací. Mor. Tč. Vím, že nechceš, milý synu, zostati ž-kem, tehdy nebuď krem potreby darebným ležákem. Slov. Tč. Lepší ž. púhý než ten, co má dluhy. Mor. Tč. To je pán! Žebráci mu říkají: Bratře! Jir. Ves. čt. 359. Korhel (piják) remeselník ž-kom sa stává. Na Slov. Tč. Každý ž. svou mošnu chválí; Ž. právě tak nerad se loučí se svou chudobou, jako král se svou slávou; Z. ž-ku závidí (cf. Záviděl lysý holému). Bž., Šd. Kde není ž-ků, tam dvojí almužnu dávají. Pk. Čím viac pijem, tým mám ešte vätší smäd, keď sa tycenem, je mi každý žobrák brat; no už vari vínko, to je hrozný kat. Ppk. I. 148. Sedeli žobráci strežúce na pútnikov ako pavúk na muchu. Zbr. Báj. (dod. 49.). Žo- brákovi i kepeň (plášť) brat. Mt. S. I. 128. Sejúc zrno hovor: Toto vtáčkom, toto bo- báčkom, toto žobráčkom a toto mně. Ib. I. 203. Hanblivý žobrák naveky prázdnu kapsu má; Osievame múku v širokom klobúku, čo naosievame, to žobrákom dáme (hovoria ký- vajúc deti za hlav, akoby osievali). Slov. Zátur. Pyšný ž. nic nevyžebře. Kom. Ně- koho na ž-ka přivésti. Us. Ž. od (ze) zvyku. Šm. Mošny od ž-ka žádati. Jg. Nepýtaj od žobráka palicu. Slov. Mtc. Sl. I. 122. Prosíš mošny od žebráka a holi od ovčáka (čeho oni sami potřebují. Odbytí prosícího). Jg., Lb. Jestli (ač) ž. syt, ale mošna není (nic. Vz Nesyta). Jg., Č., Lb. Horší je od žobráka (bídný, nuzný). Zátur. Na vsi žebráci a ve škole žáci vždy novým představeným se radují. Bž. exc. Starý dvořák, hotový žebrák. Mus., Pk. Má to v prstech jako slepý housle a ž. veš. Stál statečně jako ž. u cesty (vz Bojácnosť); Lekl se toho jako ž. groše. Č. Dej ž-ku hůl a pohůnkovi bič a snadno od něho neupustí; Mladí ležáci, staří ž-ci (Š. a Ž., Tč., Bž., Šd., Sb. uč.); Mladý voják, starý ž.; Marnotratný je ž. Budoucí a skupec věčný; Když se ž. na koně dostane, ani čert ho nedohoní. Pk. Požičaj žobrákovi koňa a utečie ti aj s ním; Mlady ž., starý
zloděj. Mt. S. I. 123. — Ž. = mrzák, der
Krüppel. Na Mor. Kd., Brt., Vck. Jsem ž.,
říká o sobě i ženská. Kd. — Ž., u, m. =
haděnec, liščí ocas, vlčí ocas, panská láska,
echium, der Natterkopf, rostl. Vz Slb. 364.
Ž. = dvojzubka, bidens, rostl. Pres!. S. N. XI.
317., I. 700. — Žebráček, čku, m. = žebračka,
chlebová polévka. U Chocně. Ktk. Tak říkali
ve 14. stol. polévce, pro niž žáčkové že-
bráčkové k sousedům chodívali. Zk. v Mus.
1880. 462. — Žebrák = jídlo z vajec, kvásku
a housek. Peče se. U Loučimi. Psčk. — Ž., ž-ky =provrtané desky u zadní a přední části plti, přes něž jsou zaraženy svořeně pro vesla. Poněvadž tyto desky provrtáním a naražením plti na břeh mnoho se poško- zují, proto slují žebráky. Na mor. Val. Vck. — To sú ž-ky = hubené koně. Mor. Brt. D. 303. — Ž., a, m., něm. Žebrák, město v Be- rounsku. Vz S. N., Tk. III. 664., IV. 746., VI. 358., Tk. Ž. 228., Sdl. IV. 221. V Ž-ce věšeli jen domácí lidi na šibenici (aby jí věšením lidí cizích mnoho neopotřebovali); Také se nesmí Žebráčanům říci, že jsou omáčkáři. Vz Sbtk. Krat. h. 138. Ž., ves u Dobříše; několik domků u Bilska ve Slez.; pila u Břežnice; něm. Petlarn, ves u Tachova. PL. — Ž. rybník. Žer. Záp. I. 36., 76., 87.