Žebrák
Žebrák dle Šf. I. 274. od Sabiri, Sebiri, odtud u Srbů dosud sebr = poddaný. A. Briick- ner v Jgč. Arch. XV. 320. z něm. dial. Seffer, Sefer — žebr, ž bývá často m. s a b m. f; S. = druh vagabundů, kteří v XV. stol. ob- těžovali země. Keď sa žobrákovi palica v ruke ohladila, neľahko ju opustí. Phl'd. 1894. 197. Pouštíme si žebráka za pec a on nás vyženie zpoza stola, Slov. Phľd. 1896. 293. Říká že- brákovi: bratře! (chuďas). NZ. V. 545. — Ž., rostl. Vz Střílky (3. dod.). — Ž., rostl. Vz Vlčí ocas (3. dod.). — Ž. = zbylý kousek ne- dožatého obilí na poli; slaměný panák v ha- dry oblečený, který se nese o dožince s pole do domu hospodářova. Brod. Brt. D. II. 430.