Žediti se
Žediti se, il, ení (zastr.) = žízniti, žá- dostiv býti, toužiti, begierig sein, dürsten, verlangen. — nač: na peníze lakomě se ž. Výb. I. 144. — čím v čem. Ač se jest žedila myslí v smilstvie. Št. — po čem. Lačný žedie sě po pokrmu. Št. Běda těm, ktož nežedie sě po spravedlnosti. Št. Ktož viece miluje to, což se dlí, ten sě po tom viece žedí. Ms. 14. stol. Kdo se žedí po cti. Sš. J. 173. Po blyskotě žedíc se vždy klamné. Sš. Bs. 187. Nehledá-li věcí, po nichž se jiní žedí. Sš. J.154. Po lahodách se žedí (= honí). Pal. Čeho oči nevidí, po tom se srdce nežedí. Brt. S. 81. — kam. Žedí se duše má k Bohu živému jako ten, jenž by rád pil. Št. Jir. Anth. I. 147. 44.