1. Žeh
1. Žeh, u, m. = žár, Die Glut. Koll. Zn. 343. Planoucí ž., lodernde Glut; Duši k žehu roznítiti, zur Glut anfachen. Dch. Ž. větru. Koll. Ježto ste zhostili Boha se svatého, víry žeh zhasili srdce zmámeného. Ntr. VI. 177. Ž. lásky, Ntr., blesku, Mkr., zraku, slunce, Čch. Mch. 9. 69., Bs. 113., pekelný. Čch. Bs. 163.