Žehnání
Žehnání, n, vz Žehnati. Št. Kn. š. 9. Ž. = znamení křížem, das Segnen, Kreuz-
machen. — Ž. chleba, zvonu (posvěcení),
das Einsegnen, Segensprechen, Besegnen.
Ž. proti nemoci, proti zimnici. Jád, Z. a
zaklínání čarodějníkův. Br. — Ž. = loučení
se, der Abschied. Z. koho se s kým.— Ž. = děkování, das Danken, Segnen. — Ž. kněze lidu (udělování požehnání), das Segnen. Kleti budu vaše žehnánie a vaše kletby budu žehnati. Hus III. 251. Ž. rukou udíleno bylo v 11. století. Ddk. IV. 173. Napomáhá pravá ručka i žehnanie, pošlíc mi šuhajíčka na bozkánie. Koll. Zp. I. 185. — Ž. dobrého = přání, die Anwünschung des Guten, Segens. Slovo na ž., Wort der Segnung. Zanechávám výbornému ústavu tomuto mé nejkrásnějšie želání a ž. Koll. III. 315. — Ž. boží, požehnání boží, der Segen, die Segnung Gottes, Beglückung. Ž. záleží v modlitbách církve za zvláštní pomoc a milosť boží pro jisté osoby a věci. Pkt.