1. Žehrati
1. Žehrati, žehrám a žehři, eš, žehři, žehře, íc, al, ání; žehrávati = horlivě do- mlouvati, slovy trestati, láti, sobě stězovati, eifern, schmähen, schelten; horlivě napo- mínati, prositi, eifrig bitten ; záviděti, eitern. Jg. — abs. Bude žehrán, corripietur. BO. — komu. Měli příčinu mně ž., exprobrare. BO. Výšeji žehral jim (Galatům). Sš. II. 36. Velice mně žehral. Kos Hříšným ž. Pís. br. — nač = 1. láti. Lutera do klatby dal a podlé obyčeje mezi jinými kacíři Haň že- hral. V. Čeho nelze předělati, darmo na to ž. Č. M. 192. Hus na hřiechy žehral. Žalan. 29. — Ros., Jel., Smrž. — 2. = hor- livě napomínati, trestati. Kos. Sv. Pavel žehral na ně. Št. Uč. 120. b. — 3. = závi- děti, řevniti. Na ženu ž. Reš. Onen Šimon na ni žehral, jenž se božích noh dotýkala. Hus III. 183. — proti komu, proti čemu (jak kdy). Troj., Smrž , Ros. On dycky proti němu žehře, nemůže ho vystáti. Na Ostrav. Tě. Svěcení pečeného beránka v ne- děli velikonoční, proti němuž již v 9. sto- letí žehráno bylo. Ddk. IV. 300. Žehral s hněvem proti němu. Troj. 193. a. — proč: pro náklady (veliké vydaní). Jel. Žehře proto, že . . . Jel. — komu z čeho. Past. rkp. Z čeho by mohl ž.? Št. Ř. 110. a. Ž. z čeho na koho. Št. N. 16., 300. — se s kým : s čeledi, Št.., s ženou. Výb. I. Ne- žehři se se svými dětmi. Št. Uč. 108. b. — s kým jak. Žehrala s mužem s takovou opravdovostí na licho, že se do toho vžila. Sá. Ves. r. 50.