Žel
Žel (zastr. žal), e, (lépe než. žel, u), m.; rus. žal, i, f. Jg. Vz Želeji. — Ž. = bolest' srdce, mysli, těžkosť srdce, trudnosť, das Leid, Herzleid, Weh, die Betrübniss, Weh- muth, der Schmerz. Slavný Vněslav srazem s násep šípem; krutý žel tu teskné srdce rváše. Rkk. Hlava a oči před tím tajným želem bezděčně k zemi se nesouce nyní pomalu braly přirozenou postavu a zpří- mily se. Koll. IV. 182. Dyby mia byl po- zval za najmenší družičku, neměl bych želu ani polovečku. Sš. P. 419. Já jsem jej po- choval v květu mladosti s nemalým želem srdce mého. Koll. IV. 212. — Ž. koupě, das Reugeld. D. — Ž. skutku, účinku (lítost), die Reue, das Bedauern. Ž. a pokání; ž. a lítosť. V. Žel mi, že jsem. . .; na znamení, že jim toho žel. Br. Jest mi toho žel, es gereut mich. J. tr. Vésti velké žely. Sš. Bs. 71. Nenie mi toho žel; Ž. mi jest (poenitet me). ZN. Žel mi jest je stvoriv. BO. Když žel jest komu, žej' zle činil. Št. Kn. š. 17. Žel mi, že sem člověka učinil. Hus I. 201. — Ž. = politování, lítost, útrpnost, das Leid, Mitleid, Erbarmen. Mám žel toho; jest mi toho žel. Ros. Jest mi toho srdcem žel. D. Tvá milosť nám psala, žet jest toho žel, co jest Malovec učinil. Ps. o zšt. Buď toho Bohu žel a dobrým lidem. O. z D. Ž. mi lenosti tvé a nedbanlivosti (gt. příčiny. Cf. Mkl. S. 464.). Nám toho z pravého srdce žel jest. Biancof. Měj žel nebožtíka. St. skl. Žel mi jest, že jste přišli. Dal. 12. Žel mi bylo na vás se dívati. Sych. Buď toho Bohu žel (vz Věta bezpodmětná ku konci)! Výb. I. 974., Št. Vyzn. Ottersd. Bohu žel! Žel! Us. Budiž žel. Zlob. Přebudiž Bohu žel. Šm. Někomu jest něčeho žel. J. tr. Jest mi matky žel. Pk. Také jest mu prý té zprávy žel od králových poslů sobě donesené, že ... Ddk. II. 321. Ale což tebe dotkne, tuť mně je žel s pravú věrú, jakožto pána a přítele, žeby měl v čem pomlouván býti. Arch. II. 14. Až mi je ž. velmi toho. Výb. I. 200. Musí mi Čechov žel býti, že dobré jméno tak ztratichu. Dal. Jir. 135. Nejvíce je mi toho žel, že ... . Pass. mus. 321. Toho jej (jí) ž. velmi bieše. Kat. 2439. Ač chce vám ž. toho býti. Alx. Počne nám žel býti, že .. Št. Kn. š. 26. — Strany přísloví vz: Slza, Srdce, Škoda. — Buď libo nebo ž., es mag lieb o. unlieb sein, gefallen o, missfallen. J. tr., Pal. Děj. IV. 2. 272., Vš. 450. Buď vděk nebo žel, musil to učiniti. V. Tam se plavitii musí, buď jim libo nebo žel. Pref. Co tělu libo, duši žel. Prov. Šd. Buď mi ž. nebo libo snésti, k čemuž mě ráčíte při- vésti, to chci trpěti. Pravn. 868.