Železnice
Železnice, e, f. = která prodává železo n. manželka železníkova, die Eisenhändlerin. Ž. = jablka (dlouho trvající), eine Apfel-
art. — Ž. = železná hachle, die Hechel. Plk.
— Ž. brabejum, rostl. Ž. hvězdnatá, b.
stellulifolium. Vz Rstp. 1288., Kk. 192. — Z. = charpa čakánek, jesenec malý, centau- rea scabiosa. Vz Rstp. 931. — Ž. = železná dráha, die Bahn, Eisenbahn. Trať ž. táhne se rovinou přes náspy, prokopávky, mosty, průkopy (tunely); na trať kladou se dřevěné pražce (pražiny) a na tyto železné koleje, po nichž vlaky jezdí. Napřed jede lokomotiva (parovoz, samotah) hnána jsouc parou. Vůz hned za ní jsoucí slove tendr vezoucí uhlí a vodu; na tom stojí řidič parovozu a topiči. Potom následují vozy nákladní a osobní ře- tězy spojené. Při trati jsou zástavky (stanice), nádraží, domky hlídačův, kteří svítilnami znamení dávají. V nádražích jsou skladiště na zboží, kolny, dílny atd. Pt. Vz KP. I. 232. II. 370. Ž. panamská, poboční a místná či lokalní, podzemská, vzdušná, atmosferická. Vz KP. I. 232., 264., 250., 251., IL 92., 93., Mj. 124. Ž. koněspřežná (koňská). Nz. Most (viadukt), výhybka, trať převodná, perron, čekárna ž-ce. Zpod, zpodek (basis) železnic. Vz KP. I. 237. Ž. parovozová, die Loko- motivbahn, Nz., obvodní, die Gürteleisenbahn, příčná, Transversalbahn; pásmo ž-ce, der Schienenstrang; ž-ce, které z Prahy bočí, welche von Prag aus verkehren. Dch. Ž. hy- draulická. Vz Prm. 1878. č. 5. Ž. vicinalní (sousedská), die Vicinaleisenbahn, Šp., NA. IV. 203., polní (vojenská). Čsk. Ž. hlavní, průmyslová, silniční, úzkokolejná, horská. Zpr. arch. Dráha podružná (vicinalní), spo- jovací, Anschluss-, Verbindungsbahn, okružní. Dch. Šli jsme pomimo ž-ce. Brt. L. N. II. 62. — Ž. — železná ruda, das Eisenerz. Slov. Hdž. Čít. 209. Tu básnik myslel snáď len na železnú rudu, ale tú ľud zovie železnicou. Zátur. — Ž., Eisenstadtl, městečko v Ji- čínsku. — Ž. = župní hrad někde u Rokycan. Vz více v S. N.