Železník
Železník, a, m. = kdo železo prodává, der Eisenhändler. Židk. Vz Tk. II. 405. Zá- možný ž. Koll. IV. 128. — Ž. = kyrysar, der Kürassreiter. Na Slov. Plk. Keď sme táborili proti Nemcom, ja som ti jednoho ž-ka pochvýtil i s koňom a preniesol na týchto ho pleciach pres Litavu rieku do
tábora. Zbr. Hry 46. Ž-ci přišli: Jasný pane,
čo chcete? Dbš. Sl. pov. III. 75. — Ž. =
das Bergmannchen. Slov. Dbš. Sl. pov. II.
37. — Ž., der Eisenarbeiter. Gl. 391. — Ž. = železňák, železný hrnec, ein eiserner Topf. — Ž. je vlastné jmeno vrchu plnieho železné rudy nad Sirkom v Gemeri. Hrbň. — Ž., das Eisenmagazin. Slov. Háj si Slovák, háj si hory, sriebra, zlata, žulu, svoru, draho- kamov a mramoru, Bohom dané pokladnice, ž-ky a zbrojnice. Hrbň. Rkp. Sp. st. D. — Ž., město na Slov. Šd. — Ž. = spoříž, verbena, das Tauben-, Eisenkraut, der Taubenkropf. Ž. lékařský, v. officinalis. FB. 60., Čl. Kv. 251., Slb. 302., Let. Mtc. S. VIII. 1. 30. — Ž. indianský, achyrantes, die Spreublume. D. — Ž. = hlaváček, adonis, das Acker- rösslein. U Skryje. Kál.