Želízko
Želízko, želézko, a, n. = něco ze železa udělané, nářadí, náčiní. Ž. = náčiní zoce- lované, několik palců dlouhé a na konci jednom přiostřené; někdy má ucho pro ná- sadu. KP. III. 70. Das Eisengeräthe. Ž. ke křesání (ocel); ž. oštípu (tulej), V., u nože, das Messerblatt, die Messerklinge, ž. do že- hličky, der Stahl beim Bügeleisen, soustružní, das Dreheisen, obtahovací, das Patzeisen; ž. do nastěnkáře s vodíkem, das Rückwand- hobeleisen, Šp.; ž. do hoblíku hladíkové, zubákové, průbojné, Us. Pdl.; ž. na rány, das Wundeisen, Nz. lk.; ž. ohledací na rány, soustružní, zapalovací, D., kadeřací či na kadeře, Kom., kamenické, pudní (ve mlýně), u kamenořezce, Us., ostré, zubaté, chřestavé, Techn., řezbářské, das Stecheisen, dráčkové, Zahnhobel-, hlazníkové, Schlichthobel-, ho- blíkové, do macka bednářského, Stossbank- hobel-, do žlábkovce, Nuthhobel-, uběrákové, Schropphobel-, výstružní, Falzstöckl. Šp. Ž. ševní, Naht-, valchovní (valchovadlo), Šp., holicí, pérové, zpruhové, Kh.; ž. u hor- níkův, hornické: ž. činí s pemrlicí erb hor- níkův; ž. mlynářské ku křesání kamene; ž-em kámen otesati. Vys., NA. IV. 131. Ž. k pouštění žilou (vz Nástroj k pouštění žilou); na pouštění mladým plnomízným stromům (vz Nástroj zahradnický); k plom- bovaní zubův; pouštěcí jednoduché a s třemi želízky, ž. na vypalování ran u. rohu (vz Nástroj pro dobytčí lékaře). Cr. Ž. sirkářské, das Zündhölzcheneisen. Vz Brusle. Ž., die Schliesse beim Federhalter; u síti, vz Nevod. Šp. Ź. bednářské, na něž tluče bednář pa- ličkou, když obruč přidělává, der Setzhammer. Hk. Ž = přístroj k hlazení dlažby cemen- tové. Zpr. arch. IX. 38. — Ž-ka = brusle, kosle, kůsle, kraple, der Schlittschuh. Šp. — Ž., a, m., osob. jm. Ž. z Tourového Oldř. Vž Sdl. Hrad. III. 36., Blk. Kfsk. 1248.