Žemle
Žemle, e. žemlička, y, f, něm. Semmel, střlat. semella, nemusí býti něm. původu, vz Mz. 378. Ž. = chléb pšeničný, bílý, roz- ličného způsobu, houska, na Mor. bělka. V. Nakrájená žemle spařená a omaštěná. Dch.
Žemličky sardelové, smažané, s jazykem,
s vínem. Hnsg. Čes. Kuch. Pójdem do Tr-
navy, kúpim tam ž-ku (boží dar). Sl. ps.
23. Nakoupivše žemlí, rožků (rohlíků) na
rvačku mezi ně házeli jsme. Koll. IV. 199.
To je jako ž-čka za dva grajciare. Us.
Zátur. Ešče bych lépe zpíval, dybych ž-čky
s medem jídal. Sš. P. 736. Musili žemlemi
se krmiti. Skl. V. 314. Chuť jeho jako ž.
s strdí. BO. Lakotníci sváteční slúžie ďáblu
Bél, jemuž sú dávali za den 40 ovcí, po 12
korciech žemlí a vína šest kádí. Hus I.
123. — Ž. = vánočka. Na Policku. Kšá. — Ž. = žemně (lnu). Němc. I. 292., Hk., Kčr., Ktk., Rgl., Psg.