Žeň
Žeň. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 24. Žena. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 24., 312. Z. na Slov. jen = vydatá manželka. Phľd. XII. 175. Z. vdova, zde jest vdova bližším určením slova žena, spíše než naopak. Vz Mus. fil. I. 188. Štyry volky sivé, chytro (čerstvě) sa to minie (mine), ale mrcha žena dlho trvať bude. Slov. Zátur. Mladá ž. starý muž, plaché koně starý vůz. Šml. VIII. 143. Věru sotva těžší břímě bude než žena, jež vás láskou nudí všude. Vrch. Rol. XVII.—XXII. 159. Ž. jest zlá směs z medu a jedu shnětená; Vždyť ženě bez toho jen jediný oltář sluší, nestárnoucí srdce. Bráb. 107., 1Í8. Komu ženy mrú a koni stojí, nelze jemu chudu býti. GR. Nov. 17. Mladá ž. častá hořkost; Mladé ženy a čoudu se neuhlídáš. Nár. list. 1896. č. 57. odp. feuill. Z. bitá je najlepšia; Z. má sedmdesát sedm fortielov a štyry defekty; Kdo má mrcha ženu, netreba mu chrenu, iskrí sa mu v očiach. Slov. Nov. Př. 396., 398., 395. Krásnáť žena smutná, jíž pláč z očí kane, nejkrásnější, v lásce když se rdí a plane; Kdo zřel, že dvě ženy v klidu spolu dlí? Bráb. Vrch. 39., 100. Pověry o ženě vz Zbrt. Pov. 126.—128. — Ž. divoká. Vz Čes. 1. V. 233.