Ženatý
Ženatý; -at, a, o, verheirathet, verehe- licht, beweibt. Ž. muž. Je ženatý na půl kola (o nepoctivém mládenci). Us. Msk. Kozina sarn byl ženat; Nebyltě Otík té doby ještě ženat. Ddk. II. 241., 425. Pozná prý to, pozná, kerý je ženatý, očka má nevy- spané, klobúk na očách klapí. Sš. P. 472. Poznati, poznati, ktorý je ź-tý, vyjde na ulicu jako pes kudlatý. Sl. ps. Tak i my slobodní muožeme milovať den po dni, ale vy ž-tí musíte doma sedati; Poznať to zda- leka, který je ž-tý, chodí po dědině ako pes chlpatý. Koll. Zp. I. 68., 81.