Ženění
Ženění, n. = za ženu dání syna, das Verheirathen. Ž. to (syna) jej mnoho stálo. Us. — Ž. = ženy brání, das Heirathen, die Verehelichung. Odřekl se ž. Vzal dovolení k ž. Sych. Jest na ž. D. Druhé ž. V. Kvapné ž. dlouhé želení. Č., Kb. Oj ty dubečku ze- lený, škoda mého ž. ; oj dyž sem já sa ože- nil a svůj stav sem proměnil. Mor. ps. Tč. Šuhajček mladý, zažívaj rady, daj že pokoj ž. Koll. Zp. I. 206. Ženění, ženění, horší než vězeni, z vězení pomůže, od ženy ne- může. Sš. P. 507. K ž. a k políbení paní mandy musí se člověk rychle odhodlati, jinak mu zajde chuť. Us. Písně o ž. vz v Čes. mor. ps. 222. a. násl., Er. P. 273., 288. a násl. Ženeva, y, f., Genf ve Švýcařích. — Ženevan, a, m. = Ženevský.