Ženiti
Ženiti, žením, žeň, ženě, il, ěn, ění; že- nívati. — co, koho: syna (ženu mu dáti, verheirathen, verehelichen), Us., víno (s vo- dou míchati, vermischen). Kos., Šm. Vieš čo, syn môj, budeme ťa ž. Dbš. Obyč. 14. Rádi by ho oženili, pořád ho žení, ale do- ženit ho nemohou. Us. Šd. Zelená travička modrém (modrým) kvítkem kvete, že už mě, tatíčku, ž. nebudete; Když komára ž-li, krupky vína neměli. Sš. P. 498., 694., Sl. ps. 189. Když pastorka ženil. NB. Té. 274. Vesna, panna Vesna, čo sa nevydávaš? Keď ja času nemám, všetko z Boha žehnám: žením si kvieťatká, párim si vtáčatká. Phld. IV. 461. — se = ženu pojíti, vzíti, sich ver- ehelichen, heirathen. On se dnes žení. Kos. Kdo se chce ž., ma peníze měniti (musí peníze míti). Us. Kdo se žení, tolary mění, jak se ožení, malého peníze není (hrál na velkého a potom nic neměl. Vz Marnotratný). LB., Jg. Jak se dívka, ne mládenec žení, v takovém manželství stálé lásky není. Mor. Tč. Na co by chodil po záletách, dy se eště němôže ž. Slez. Šd. Tu Anička sa ženi a Janko vydáva (dí se o prístupníkovi t. j. když se muž prižení na grunt). Phld. IV. 54. Keď sa šuhaj žení, jako by sa topil, jakoby tú skalu do vodičky hodil (jakoby jabl'čk:o do Dunaja hodil). Sl. ps., Sb. sl. ps. II. 1. 60. Potrebná temu muzika, kdo- kolvek sa žení, nebo svú zlatú slobodu s služebnosťú mení. Slov. Tč. Milý sa mi strojí ženic. Nech sa žení, nech zdráv budze. Sl. ps. 208. Ako ja mám, ako já mám ve- selá byť? strojí sa mi frajer ženiť. Sl. ps. Sf. I. 94. Komár k muške prisedá, rád by sa ženiti, ovad boty obúva, rád by družbou byti. Sl. ps. Sf. I. 110., Sb. sl. ps. II. 1. 24. Chtěl se komár ž., chtěl sobě brat mušku. Sš. P. 694. Kraľovič sa len nechcel a ne- chcel ž. Dbš. Sl. pov. I. 188. Ej, žení sa mi, žení, ej, moje potešení, ej, ani ma ne- volá, ej, na jeho veselí. Sl. spv. II. 72. Ach, môj Bože, čo mám robiť, či sa ž., či len tak byť? Ž. sa mi nedovolá, vandrovat ma nohy bolá. Ib. III. 108. Jak je to dobře, dyž žena umře, nech je starý lebo mladý, ž. sa može. Pck. Ps. 55. Pacholek hodlaje se ž., naptá si nekerého súseda za člověka (svědka). V mor. Poduž. Brt. L. N. II. 65. Kážu sa mi ž. Nemám vôľu (vůle). Kážu si mi brati Karolinu. A to dievčä Karolínčä nič nerobí a to dievčä Karolínčä hrdo chodí. Sb. sl. ps. II. 1. 60. Žeň sa, šuhaj, žeň sa, keď sa máš ženiti, prestaň už dievčencom pre- kážku robiti; Žeňte že sa, chlapci, ak sa mate, žeňte: z turčanskej stolice diovčence si berte; Nežeň sa, šuhajko, eště si slabučký ; Nebudem sa ž., volím mládencom byť, a len v samotnosti švárne děvče lúbiť; Žeň sa, šuhaj, žeň sa, ak ti žena treba, ja by sa vydala, mne muža netreba; Mladý pán, já ver k vám nepuojdem slúžiti, túžite za dievkou? načim (= treba) sa ženiti; Všeci sa ženíte, vojny sa bojíte a já neboráčik musím býť vojáčik. Koll. Zp. I. 176., 205., 206., 208., 210., 213., 366. Veť si už nie še- divý, ale sivý, a neženíš sa. Zátur. Nebyl bych se ženil, dyby ne milenky, dyby mně nebyla dávala huběnky. Sš. P. 289. (Žeň sa), len aby mala oči a ruky (aby byla opatrna a pracovita); Kdo sa žení, srdcu radosť, hlave starosť. Ja som sa neženil, ženy ma ženily: bodaj mojej žene na večer zvonili. Slov. Zátur. Coky psota na stranu, chudoba sa žení. Sb. sl. ps. I. 113., Mt. S. I. 113. Kdo se žení, když jde měsíc dolů, je ne- šťastný v manželství. N. Bydž. Kšť. Padá-li hochu boty si leštícímu kartáč z ruky, bude se brzo ž. Mus. Ž. se v Hrad. = zanášeti, buhlen. Kšť. Ještě mlíko mateřino na bradě a chce se ženiti. Ženil by se, kdyby měl kněze v rukávě (vz Loudal). Lb. Kdo se ženíš, hledej sobě roveň. S. a Ž. Než se ženíš, posli uši mezi lidi. Rb. — se čím. Nežeň se očima, ale ušima (slyš, jaké jest děvče). Smil. Mus., Č. — se proč. Kdo se žení pro statek (statky), ten přichází na zmatek (zmatky); kdo pro krásu, to trvá do času; kdo ale pro ctnosť, to trvá na věčnosť. Jg., Lb. Kto sa žení pre statky, peníze, taka laska netrvá na dlúze. Kto pre krásu, len do času; kto pre lúbosť, trvá mu na večnosť. Sb. sl. ps. II. 1. 62. Bylo viděť, že z vejdělku se ženil a ne z lásky. U Dobruš. Vk. Dočkaj ty, šuhaj ku, dá ti ho moja mať, načo si sa ženil, ked nevieš gazdovať? Na to som sa ženil, aby som ženu mal; lepšia žena mladá, jak peňazí láda (truhla). Sb. sl. ps. II. 1. 62. — kde. Venku se zrovna čert, žení (je veliký vítr). Us. Hsp. Žení sa mi milý v tej ďalekej zemi, ani ma nepozval na svoje veselí. Keby ma bol pozval aspoň za družičku, nemala bych žiaľu ani polovičku. Sl. spv. IV. 133. Čerti se tam žení (o snehové vichřici v zimě). Us. Vrů. — kdy. Nežeň ty se na ty roky. Er. P. 275. Šohaj, šohaj černojoký, nežeň ty se na ty roky; tyto roky vojna bude, na co ti ta žena bude? Brt. P. 66. Nežeň sa, sy- nečku, v tomto roce, v tomto roce vojna bude, čím tobě, synečku, ženka bude? Pck. Ps. 63. Žeň sa ty len, milý, keď ti taká vola, však som ja našla iného sokola; žen sa len, ženi, ešte tej jaseni (do jeseni. Lipa II. 262.), veď za to nezvadne venček môj zelený. Btt. Sp. 17. Nebudem sa ž. kromě na statku, vyberiem si děvče z krásného poriadku. Koll. Zp. I. 208. Neženil jsem se s dvaceti lety. Mtc. 1. — koho, se s kým. Lpř. Už se tam čert s ňú žení (o mrtvé). Tkč. Je to pravda, že se váš syn žení s jeho sestrou? Us. Sd. Veť ho neženila s Brez- ňanskou Mariškou, ale ho ženila s vojen- skou šabličkou. Koll. Zp. I. 35. — jak. Ten stařec by se ještě rád ženil. Dch. Rád bych sa ženil, rád, dievča mi nechcú dať; vdovicu mi dávajú a ja ju nechcem vziať. Sb. sl. ps. II. 119. Žeň se, Janko, žeň se rad, pojedzěm ci namlúvać; Ženil bych se milerád, ale mně braní kamarád. Sš. P. 85., 670. Mne žení proti mé vůli, žení s osobou, kterou mé srdce nemiluje. Ntr. VI. 261. Okolnosti, za kterých se žení. Šml. I. 13. Varujte sa, šuhajci a múdre sa žeňte, leda- jakým dievčičkám nikdy nič nevěrte. Koll. Zp. 1. 255. Z ďaleka kradni a z blízka sa žeň. SB. sl. ps. 1. 126., Zátur. Ž. se strejč- kovi pod okna, tetě náves (na ves) = do nájmu, do podruží. Us. Rjšk.